Agentura
pro znalectví a poradenství v chovu koní
logo HIPO-DUR

ETALON D´OR SVĚTOVOSTI VELKÉ PARDUBICKÉ JE TAXISŮV PŘÍKOP


Zlé jazyky tvrdí, že původním účelem tohoto příkopu měla být silážní jáma. V průběhu dalších let se příkop identifikoval, jako „tribunní skok“, „hlavní příkop“, „oplocený příkop“ nebo „velký příkop“. Co víme jistě je skutečnost, že u zrodu Velké pardubické, která se poprvé konala v roce 1874 stáli princ Emil Egon Fürstenberg a hrabata Maximilián Ugarte a Oktavián Kinský. Po prvním ročníku se rozpoutala vášnivá diskuse o jeho zrušení. Princ Egon Thurn-Taxis tehdy pronesl slavný výrok: „Pánové, já tento skok už nikdy překonávat nebudu, a jak se tak dívám kolem sebe, tak vy také ne. Nevidím důvod, proč bychom jej měli rušit a někomu něco ulehčovat“ (osmnáct let poté, v roce 1892, byla překážka poprvé oficiálně označena jeho jménem).

Původně se jednalo o 200 cm hluboký a 500 cm dlouhý příkop, skrytý za 150 cm vysokým a dlouhým živým plotem, který nahradil proutěnou překážku z roku 1874. Kůň s jezdcem tak museli překonat takřka osmimetrovou vzdálenost, aby úspěšně doskočili na rovinu a pokračovali v dostihu. Dnešní Taxisův příkop je kratší a jeho odskoková hrana byla zmírněna. Živý plot je na odskoku vysoký 150 cm a dlouhý 180 cm. Jeho zadní hrana je o deset cm vyšší a následuje za ním metr hluboký příkop s hloubkou 260 cm (dříve 360 cm). Její délka je 400 cm a směrem k doskočišti její dno stoupá. Pro koně představuje překážku 150 cm až 160 cm vysokou a 580 cm dlouhou (dříve 650 cm).

Překážkové dostihy na dlouhé dráze mají předobraz ve Spojeném království a v Irsku. Žádný jiný dostih není tak dramatický. V Evropě existují dostihy ve volné krajině pouze ve Francii a v České republice. Ideový záměr založení dostihu Velké pardubické steaple-chasse (v dalším VP), jak jej poznáme v současné době vznikl daleko dřív, než se uskutečnila jeho premiéra. V roce 1846 O. Kinský uspořádal na lučinách u Chlumce nad Cidlinou těžký překážkový dostih za účasti šesti koní, z nichž pouze polovina dosáhla cíle. První skutečná VP byla odstartovaná 5. listopadu r. 1874 za účasti rekordního počtu 14 koní. Zvítězil kůň německého chovu FANTOME. Pokud jde obtížnost, i v té době kladl tento světoznámý překážkový dostih ty nejvyšší nároky na odolnost startujících koní, na jejich vytrvalost a také na jejich rychlost. „Musíme si připomenout skutečnost, že překážkové dostihy a steeple-chasse zvlášť konané přes umělé překážky rozdílné obtížnosti, na oranici a travnaté dráze nejsou selekčním kritériem chovu anglických plnokrevníků. Překážky kurzu snižují ve významné míře rychlost dostihu a tím podstatnou měrou ovlivňují jeden z podstatných prvků selekce. Proto v nich většinou startují angličtí plnokrevníci, kteří nebyli z důvodů nižší výkonnosti zařazeni do plnokrevného chovu, resp. angličtí polokrevníci. Význam překážkových dostihů je tudíž v rovině sportovní“ (Misař, 2007).

V průběhu uplynulých 130 let doznala VP množství podob, a to jak své délky, množství a druhu překážek jejího kurzu, počtu startujících, společenského postavení jezdců, termínu konání, výšky dotací a dosažených časů. Nezapomínejme ani na varianty názvu dostihu, hlavní sponzory, koně a jezdce schopné opakovaných vítězství, apod. Jedině, beze změn za celou dobu existence VP se stala překážka č. 4, zvaná Taxisův příkop.

Ze současných 30 překážek kurzu VP je jich 16 původních z roku 1877, mj. č. 4: Taxis. Před rokem 1913 se absolvování Taxisova příkopu konalo doskokem do oranice. Doskok této překážky byl jeden čas (rovněž před rokem 1913) konstruován v kombinaci s mělkou vodní strouhou, nacházející se v příkopě pod živým plotem. Původní pojmenování čtvrté překážky byl „hlavní skok“, který se zpočátku dostihu (r. 1874) absolvoval z obou stran, tj. dvakrát. Podle dobového tisku „uplynulá doba ukázala, že žádný dostih u nás a ve Střední Evropě nezlidověl tak, jako právě Velká pardubická a o co tehdejší pořadatelé usilovali a co se jim snad nepodařilo ještě při začátku, bylo zatím dosaženo“.

Po prvních třech překážkách – dvou živých plotech a otevřeném vodním příkopu – následuje nejtěžší a nejobávanější překážka č. 4 : Velký Taxisův příkop. Je to živý plot, 150 cm vysoký a stejně široký, za kterým zeje 5 metrů široký a 2 metry hluboký příkop. Uvážíme-li tyto dimenze, musí kůň, aby Taxisův příkop zdárně zdolal, skočit 7,5 metrů do dálky a téměř dva metry do výšky. „Nepříznivé je u této překážky také to, že terén k ní pozvolna stoupá a jezdec vidí před ním doskakující koně až teprve bezprostředně u překážky, před odskočením. Běží-li v témže směru, pak již nemá možnost padajícímu, ev. ležícímu koni se vyhnout. Protože je ke zdolání překážky nutný mohutný skok, musí se Taxis najíždět co největším tempem“ (Janouch).

Obtížnost kurzu VP tvoří nejen slavný Taxisův příkop, který je nejtěžší světovou překážkou, ale i ostatní přírodní překážky v různorodém terénu, včetně speciální parkurové oranice, několika vodních příkopů a irské lavice, velkého anglického skoku a dalších tradičních překážek. „Dnes, kdy je VP mezinárodním dostihem, by se měly parametry (r. 1990) dráhy i překážek přísně a přesně dodržovat… A my sami to účastníkům nesmíme ulehčovat! Není také žádný důvod, aby dnešní pořadatelé některou z těchto překážek měnili nebo v kurzu vynechávali. Snižovala by se tím hodnota dostihu, potvrzená všemi absolvovanými ročníky. Zlehčování kurzu dostihu by tak velkému závodu jen uškodil. To by si měly uchovat v paměti pokračující generace organizátorů VP“ (Svoboda).

V roce 1936 celý kurz přeměnila komise. Délka kurzu byla stanovena na asi 6.900 m. Původní výšky přírodních plotů asi 120 cm byly postupně zvýšeny. V roce 1990 dvě překážky kurzu dosahují výšky 150 cm; Taxisův příkop a přírodní plot má tyto rozměry: výška 150 cm, šířka 650 cm, hloubka 200 cm.

Ze statistického hlediska se v uplynulých 130 letech postavilo na start VP 1.714 koní, z nichž 850 koní dostih nedokončilo (49,6 %). To znamená, že téměř polovina z nich, zhruba každý druhý, a to z různých příčin. Nezdar na Taxisu s fatálním vyústěním v počtu 24 úhynů tvoří pouze 2,8 procentní podíl startujících koní bez dosažení cíle. Z celkového počtu startujících koní v dostihu Velké pardubické steeple-chasse tak tvoří ztráty na překážce č. 4 podíl něco přes jedno ( ! ) procento (1,4 %) … tj. zanedbatelnou část!

Své zamyšlení, kterým odmítám jakoukoliv úpravu původních parametrů překážek ve smyslu jejich zlehčení, usnadnění jejich překonání, píši z pozice bývalého zaměstnance – vedoucího chovu anglických plnokrevníků v Šamoríně v letech 1978 až 1985, tj. v době triumfu její stáje ve VP v r. 1978 (LANCASTER) a jeho dalších umístění (II. a III. místo); právě tak, jako odchov Koně století, čtyřnásobného vítěze VP ŽELEZNÍKA, kdy jsem získal vědomosti o typologii jedince s predestinací k opakovanému úspěchu v tomto náročném dostihu (četnost vítězství mohla být šestinásobná, kdyby na jeho hřbetu neseděl v prvních dvou startech nezkušený jezdec!). Jak jsem se již dříve vyjádřil na stránkách své autobiografie, cit. „Sleduji-li televizní záznamy průběhu jeho dostihů ve VP, zřetelně vidím ŽELEZNIKovo rozvážné, precizní až chladnokrevné a navýsost účelné chování, které charakterizuje jeho způsob absolvování kurzu, podpořené v případě nutnosti, v kritických momentech rozhodujících o konečném výsledku dostihu, projev neskutečné zarputilosti. Jako by svému okolí, soupeřům i publiku vzkázal: Já neuhnu! Já se nevzdám! Já teda nikdy! Připomínám, že tento – vzrůstem nevelký valach překonával všechny překážky kurzu VP v jejich původních parametrech s lehkostí, až s jakousi grácií, a to i ve svých třinácti letech! Nedisponuje-li překážkový kůň těmito atributy z oblasti morálně-volných charakteristik, nemá co pohledávat na startovní listině Velké pardubické! Neměl v minulosti ani v budoucnosti!

K podstatným příčinám neúspěchu koní na Taxisu osobně považuji:

  • Nedostatečnou rychlost nájezdu na překážku;
  • Přehnanou rychlost nájezdu na překážku;
  • Nedostatečný skokový potenciál koně;
  • Nedostatečnost psychickou odolnost jezdce;
  • Skok koně ve skrumáži s dalšími koni;
  • Doskok koně do skrumáže před ním skákajících koní;
  • Zlý odhad místa odskoku koně;
  • Neschopnost jezdce zvolit optimální místo pro překonání Taxisu;
  • Zlou zkušenost koně po dřívějším nezdaru na této překážce v podobě pádu, poranění, naremplování, přehnaného trestání, apod.;
  • Odmítnutí skočit, tj. neakceptování překážky koněm;
  • Nedostatečnou přípravu koně na tento dostih;
  • Zlý odhad připravenosti koně na tento náročný dostih;
  • Neoptimální zdravotní stav koně;
  • Velký respekt jezdce před absolvováním Taxisu;
  • Vliv nervového stavu jezdce, přenášený na jeho koně;
  • Nevysvětlitelné zastavení/zadržení koně ze špice těsně před překážkou;
  • Angažování zahraničního jezdce s nedostatečnou znalostí specifik Taxisu;
  • Nepřehodnocení současných pravidel kvalifikačních dostihů domácích a zahraničních koní a jezdců, omezených na jejich absolvování bez pádu;
  • Aplikace jakéhokoli dopingu;
  • Symbolické účasti jezdců se zadržením koní před nájezdem na Taxis;

S ohledem na nepopiratelný záměr Dostihového spolku ve věci avizované úpravy překážky č. 4 je zřejmé, že Velký Taxisův příkop ani fyzicky, ani fakticky již nebude mít parametry původní překážky. S přesvědčením, podle které veřejnost se nemá klamat ( ! ), navrhuji přejmenovat překážku č. 4 – ve shodě s návrhem, pod kterým je podepsán předseda Dostihového spolku Jaroslav Müller na „Müllerův příkop“ a souběžně s tím vypustit z původního pojmenování tohoto dostihu slovo Velká … Podle navrhovatele, cit.: „Koně by úprava měla lépe zvedat přes Taxis, koně tedy uvidí před sebou trošičku větší plochu, náročnost se malinko sníží …“ Tato zdůvodnění ponechávám bez dalšího komentáře.

Duruttya M.
Praha, červen 2021
Naše knihy:
HUCUL NOVÉ
První Česko-Slovenská monografie:H U C U L
Vydání v roce 2020.
SÁGA RODU DURUTTYA NOVÉ
Životopisní kniha popředního chovatele koní vydaná k životnímu jubileu autora
ETOLÓGIA KONÍ
Historicky první, komplexní, vědecky zpracované dílo o životních projevech koní z r. 1993.
KONE OD MURÁŇA
Podle editorky „vydání této knihy se ukázalo, jako zdařilý počin nakladatelství HIPO-DUR o životě koní ve volnosti. První vydání z r. 2000 a druhé rozšířené vydání z r. 2008.
VELKÁ ETOLOGIE KONÍ
Druhé rozšířené vydání stežejního díla tohoto vědného odboru z r. 2005.
MALOVANÝ SVĚT DR. V. HRABÁNKA
Monografie o osobnosti a díle malíře podmaleb na skle z r. 2008.
PLEMENNÁ KNIHA HUCULSKÝCH KONÍ 1950-2005
Komplex faktografických údajů o cca 650 jedincích, ulíhnutých v anotovaném časovém rozhraní.
MALOVANÝ SVĚT VÁCLAVA HRABÁNKA
Bibliofilní skvost, monografie dokumentující celoživotní tvorbu JUDr. Václava Hrabánka, malíře podmaleb na skle.
Web stránky: CTS Europe s.r.o.