Agentura
pro znalectví a poradenství v chovu koní
logo HIPO-DUR

KONĚ NA OBRAZECH HIERONYMA BOSCHE

Ojedinělost souběhu pracovních povinností na holandských rovinách protkávaných vodními kanály a větrnými mlýny, suplující přespolnému orientační majáky s letošním pětistým výročím úmrtí velikána nizozemského, resp. světového malířství (r. 1516) poskytl nečekaný, přesto vítaný materiál k obeznámení jak stálých, tak příležitostních návštěvníků naší webové stránky s neznámou stránkou výtvarného díla Hieronyma Bosche. Teprve přímý kontakt s nepočetným byť, přesto uchvacujícím, až dechberoucím odkazem zmíněného holandského malíře raně nizozemské renesance 15. až 16. století, vystaveného v jeho rodném městě ´s-Hertogenbosch umožnil plnohodnotný umělecký zážitek. Můj bezprostřední dojem jsem zformuloval, jako umění sympatického monstra. Podle jiných názorů, stojíme před dílem fantasty a zobrazovatele démonů skrze groteskní horor. Švýcarský psychoanalytik C.G. Jung Hieronyma Bosche označil za mistra nestvůrnosti a objevitele nevědomého. Je nesporné, že svým dílem stavěl zrkadlo jak svým současníkům, tak společnosti moderního věku, a to nadčasovou otázkou: co se za uplynulé půltisíciletí vlastně změnilo? Hříchy a morální úpadek lidstva totiž trvá nepřetržitě, dodnes. A nezdá se, že by se na daném stavu v dohledné době něco mělo změnit! Bosche právem ocejchovala dobová společnost za mistra přeludů, výmyslů a vidění. Z téhož důvodu pak za kacíře, pomatence nebo bezhlavého ztřeštěnce. Tento laciný, pohodlný odsudek Mistrova uvažování se přitom vyznačoval komplexně pojatým, originálním viděním, vysokou mírou fantazie a hluboce promyšlenou symbolikou postav existujících v oné době.

Bosch je řazen k pokračovatelům doznívající gotiky, resp. středověké knižní malby, jak je patrné z detailů obrazů, jež v mnohých případech připomínají miniatury. Jeho dílo se vyznačuje narativností v kombinaci s moralizujícími tématy, zobrazující souboj dobra a zla.

Bosch již na prahu novověku předznamenal, jakým způsobem se bude ubírat a kam dospěje lidstvo, život, myšlení, magie a filozofie. Co Bosh naznačil, to vesměs došlo svého naplnění. Lidé na obrazech mají na výběr, jakým způsobem chtějí žít. Je zjevné, že hřích, pohodlí, pohrdání autoritami, poživačnost, lakota, závist, perverze, smyslnost a vražda je jejich naturelu bližší než život, který je řízen řádem, pravidly a vzájemnou úctou. Jejich oběti žijí v limitech permanentního strachu a v marné víře v dobro propagované falešnými proroky. Co se od té doby změnilo? Troufám si konstatovat, že ani za mák …

Dlouhá řada předků Hieronyma Bosch právě tak, jako jeho sourozenci byli kvalitními a dobře zavedenými tvůrci uměleckých děl. Významnou okolností jeho tvorby se stala skutečnost, podle které o jeho obrazy byl zájem z řad nejbohatších místních patricijů, vladařů a knížat. Filip Sličný, kníže Burgundský zakoupil kolem roku 1505 dílo, zvané „Pokušení svatého Antonína“ jako dar pro svého otce Maximiliána I. Habsburgského. Otec se synem okamžitě rozpoznali nesmírný talent a skutečnost, že Bosh na svých obrazech vyplněných do posledního místa hemžením lidiček a hybridních kříženců vzniklých pouze v hlavě tohoto umělce nenabízejí pouze laskavé ďáblíčky, nýbrž ukazují v detailech způsob a důvody ukončení destrukce společnosti na straně jedné a ve finále také její záchrany.

O co je četnost zachované tvorby H. Bosche malá, o to víc ji obohacuje nekonečnost detailů velké výpovědní hodnoty, symboliky a náznaků dovedených do naprosté dokonalosti. Zmíněný poznatek nám umožnil rozbor jeho tvorby z dalšího, neotřelého aspektu. Tím je míněná možnost definování plemenné podstaty koní žijících v době života Hieronyma Bosche. Naše přesvědčení opíráme o poznatek související s nevšedním pozorovacím talentem/schopností/vlohou autora pro detail. V případě popisu koní je rozhodujícím kritériem pro rozlišení jednotlivých plemen koní právě rozbor detailů, tj. plemenných znaků těchto zvířat.

Objasnění, ozřejmění a definování plemen koní se opírá o precisnost autorovi kresby umožňující vyslovit charakteristiku a užitkový typ těchto zvířat v éře malířova života.

Gerlenderské plemeno koní

V minulosti bylo hlavní oblastí jejich chovu střední Nizozemsko, a to provincie Gerlandland, Utrecht a jižní Nizozemí. Zde všude poskytovalo skvělou službu tamním zemědělcům, jako tažný kůň k všestrannému využití. Z pozdějšího univerzálního hospodářského koně se vyvinulo plemeno s mnohostrannou užitkovostí (pracovní, jezdecký, kočárový, a také k provozování lidových sportů a zábav). Charakteristickým rysem exteriéru je existence všech barevných variet, kromě plaváků a izabel. Převládá ryzák všech odstínů. Pohyb charakterizuje vydatnost posunu a prostornost ve všech druzích chodů. Největším problémem tohoto plemena, a to od historických dob, byla chorobnost pohybového aparátu, především nekvalitní kopytní rohovina, postihující v jednom období až polovinu populace, v podobě podotrochlose (podotrochlitis).

Groningenský kůň,

současník Hieronyma Bosche byl těžkých teplokrevníkem, pocházejícím z oblasti Oldenbursko-Východofrízské. Dříve byl frekventovanějším koněm oblasti severního Německa, ohraničené provincií Holandska, od Frízska po linii Harlingen-Leeuwarden, v Groningen a Drente (východní Nizozemí), kde byl využíván sedláky jako pracovní kůň. Rozšířený byl také v oblasti Overijssel, v severním a jižním Nizozemsku. Hlava byla relativně hrubá, osvalený krk byl střední délky, hřbet kratší a výrazně osvalený stejně, jako záď s vysoko nasazenou oháňkou. Hruď široká a hluboká. Fundament silný a suchý s mohutnými, výraznými klouby. Velká kulatá kopyta byla obecně dobře uhlovaná. Za Boschova života bylo jeho domovem severní pobřeží Holandska u Severního moře, jejíž východní hranici tvoří řeka Emže. Tento těžký selský kůň vzniklý vzájemným křížení s nejbližšími sousedícími plemeny (východofrízským a oldenburským), co prozrazuje zřetelný celkový, ev. dílčí klabonos a tmavá barva. Cval groningenských koní je znatelně těžkopádný. Skokové schopnosti jsou průměrné. Pro představu – současný groningenský kůň je více-méně identický s původním, starým „Nederlands Warmbloedpaard“ (NWP). Sídlo chovu se nachází v městě Ijhorst.

Také belgický chladnokrevník brabantského typu byl současníkem života a tvorby Hieronyma Bosche. V období 11. až 16./17. století tvořilo Brabantsko a Flandry domov a také středobod chovu těžkých rytířských koní. Jejich význam, uplatnění a hodnota se stala důvodem zákazu jejich vývozu, výprodeje do okolitých krajin, a to na základě nařízení knížete Jana I. Brabantského na konci 13. století. Až vynález střelného prachu upozadil chov tohoto plemene. V první fázi ještě zachoval jejich uplatnění v oblasti rytířských soubojů, aby posléze omezil jejich využití na zemědělskou sféru v podobě tažných zvířat. V 16. století dospěl chov těžkých chladnokrevníků v důsledku četných válek v Belgii až na hranici kritického stavu. K zotavení/oživení stavu chovu zmíněného plemena došlo v závěru 17. století, za války Ludvíka XIV. se Španělskem (1701 – 1714).

Brabantský kůň,

neboli belgický těžký kůň. V průběhu středověku byl znám pod označením flanderský kůň. Brabant je starobylé plemeno, jehož kořeny sahají až k primitivnímu lesnímu koni (Equus sylvaticus). Hlavní chovná oblast se nacházela na současném území Belgie, v kraji mezi Anversem, Hainantem, Limburgem, Liège a Naurem. Z barevné škály srsti převládal vraník a tmavý hnědák (žádný plavák a izabela). Výskyt rozměrných bílých znaků t.č. není neobvyklý. Pohyb v kroku vydatný, prostorný s výbornou mechanikou. Klus je plný s nepřehlédnutelnou holenní akcí.

Ve výřezu obrazu s rytířem v sedle koně lze předpokládat, že předlohou mohlo být plemeno těžkého nizozemského chladnokrevníka, který byl rozšířen v Boschově éře prakticky ve všech státech současného Beneluxu. Plemeno se uplatňovalo především v oblastech hraničících s mořem (jihozápadní přímořské Flandy a nizozemská přímořská provincie včetně ostrovů Jižní- a severní Beveland, Walcheren, Wolfaarsdyk, Schouwen, Duiveland, Tholen a Sankt Philippsland). Jejich exteriér charakterizovala hrubá a velká hlava, v poměru s ní menší oči a také krátké ušnice. Šíje byla krátká; níže posazený výrazně osvalený krk. Nízký kohoutek byl nevýrazný, ztrácející se v okolité svalové hmotě. Trup byl krátký, kompaktní a výrazně osvalený. Prsa enormně široká. Hřbet byl krátký, záď široká, výrazně osvalená. Oháňka zpravidla nízko posazená, většinou v maximálně možné míře kupírovaná. Hrubé černé žíně tvořily jak hřívu a oháňku, tak husté rousy končetin. Fundament byl těžký a méně suchý, někdy lymfatický. Kopyta bývala přiměřeně velká, dobře uhlovaná, kulatá. Základní barvou byl hnědý bělouš.

Obdobnou charakteristiku lze vyslovit v případě belgického chladnokrevníka, původem z Brabantska.

 

 

Text a fotografie © Duruttya M.

Naše knihy:
HUCUL NOVÉ
První Česko-Slovenská monografie:H U C U L
Na její edici v r. 2017 se hledá generální sponzor
ETOLÓGIA KONÍ
Historicky první, komplexní, vědecky zpracované dílo o životních projevech koní z r. 1993.
KONE OD MURÁŇA
Podle editorky „vydání této knihy se ukázalo, jako zdařilý počin nakladatelství HIPO-DUR o životě koní ve volnosti. První vydání z r. 2000 a druhé rozšířené vydání z r. 2008.
VELKÁ ETOLOGIE KONÍ
Druhé rozšířené vydání stežejního díla tohoto vědného odboru z r. 2005.
MALOVANÝ SVĚT DR. V. HRABÁNKA
Monografie o osobnosti a díle malíře podmaleb na skle z r. 2008.
PLEMENNÁ KNIHA HUCULSKÝCH KONÍ 1950-2005
Komplex faktografických údajů o cca 650 jedincích, ulíhnutých v anotovaném časovém rozhraní.
MALOVANÝ SVĚT VÁCLAVA HRABÁNKA
Bibliofilní skvost, monografie dokumentující celoživotní tvorbu JUDr. Václava Hrabánka, malíře podmaleb na skle.
Web stránky: RED FLOWER s.r.o.