pro znalectví a poradenství v chovu koní
Dipl. Ing. Michael Duruttya, CSc., Ph.D.
DOSTIHY V DEAUVILLE S ATRIBUTY SVĚTOVOSTITa Normandie! Plným právem označovaná za „Zahradu Atlantiku!“ Podle mého mínění tomu přispívá skutečnost, že je zasvěcena koním a plnokrevníkům zvlášť. Kam oko dohlédne se tyčí zámek v sousedství stájí a velkých výběhů s těmito ušlechtilými zvířaty. Množství hřebčínů se nachází také přímo v Deauville, resp. na jeho periférii, na svazích, nad městem. Toto místo právem evokuje v návštěvníku pocit „hlavního města koní“ a to díky existenci dostihové dráhy, Polo clubu, areálu tradičních dražeb plnokrevných ročků a v neposlední řadě tréninkovým plochám, táhnoucím se na pobřeží v délce několika kilometrů. Po překročení pomyslné hranice oblasti Calvados, cestou do Deauville nám pohled do rovinaté krajiny potvrdí tradovaný poznatek o vysoké koncentraci farem s chovy anglických plnokrevníků. Zde má chovná klisna zpravidla k dispozici prostor o rozloze dvou hektarů, což i v případě celoročního vytížení/obsazení pastvy neovlivňuje její kvalitu. Tomu napomáhá také mírné, Golfským proudem stimulované klima. A právě to je tou „přidanou hodnotou“ Normandie pro chov plnokrevníků. Vytváří totiž ideální podmínky k nepřerušovanému růstu a vývoji mladých koní; chovným klisnám neredukovanou, stálezelenou, plnohodnotnou výživu i v zimním období. Neocenitelným se pak jeví tréninkové možnosti plnokrevných koní, realizované na nekonečných písečných pláních mořského pobřeží, včetně pozitivního vlivu těchto podmínek pro rozvoj jejich pohybového aparátu. V jednom z mnoha pozoruhodných zámků, vzdálených přibližně 10 km od Deauville se nachází jeden takový skvost: Haras du Quesnay, založený v r. 1904 panem Vanderbildem. Jeho záměrem se stal chov anglických plnokrevníků. Areál hřebčína se nachází nedaleko moře, uprostřed kouzelného prostředí Beaumont-en-Auge. Centrem zmíněného chovu je – jak už to tak v Normandii bývá – roztomilé renesanční sídlo stejného jména. Význam hřebčína však pozvedla až známá rodina Headů, především Alec a William. Zmíněné chovatelské zázemí hostilo v průběhu své existence takové plemeníky světového významu, jakými byl mimo jiné ROSE PRINCE. Z Haras du Quesnay pochází například dva vítězové Prix de l´Arc de Triomphe, a to LE PAILLON a BON MCT, resp. vítězové francouzského Derby LE FABULEUX a GOODLY. Z aspektu hipologa je přirozeně nejinteresantnějším svazek informací, související se vznikem a rozkvětem dostihového dění v tomto městě. U založení spolku s pověřením organizovat a řídit dostihy v Deauville stál v r. 1864 kníže de Morny. První dostih v této oblasti se uskutečnil již o rok dříve, a to v Trouville. Pole dvouletých plnokrevníků absolvovalo svůj dostih na písku přilehlých mořských pláži. V Deauville se poprvé běhalo až 14. a 15. srpna 1864. Na programu bylo šest rovinových a jeden steeple-chase dostih. V roce 1865 se hlavní dostihový meeting konal pod názvem „Prix Morny“ a byl vypsán pro dvouleté na 1000 m. Od r. 1866 se hlavní dostih sezony konal pod názvem „Coup de Deauville“ a byl určen pro tříleté a starší koně na trati 2400 m. Od r. 1871 do dnešních dnů nese název „Grand Prix de Deauville“, kterým srpnový seriál vrcholí. Návštěva závodiště La Touques v Deauville mi opětovně potvrdila můj letitý poznatek, podle kterého její provoz a organizaci jako takovou lze vnímat, coby zdařilý produkt „francouzského dostihového průmyslu“. Podstatu profesionality aktivit hlavního organizátora tohoto odvětví France Galop (La Société d´Encouragement), který má na starosti – kromě Deauville – také závodiště v Auteuil, Chantilly, Longchamp, Maisons-Laffitte a Saint-Cloud, spatřuji ve schopnosti prosadit podmínky sázkového provozu, při kterém se významná část jeho obratu vrací zpět, do rozvoje chovu plnokrevníků, resp. do podpory a zkvalitnění dostihového provozu. Na to vše jsem si vzpomněl cestou na jeden z mnoha srpnových deauvillských meetingů. Skutečnost nakonec předčila všechna má očekávání! Za branami závodiště La Touques, jemuž vévodí vskutku líbivá podoba hlavní tribuny z r. 1913, postavená podle návrhu J. Le Maroisem a realizovaná architektem Lafrancem, je vyloučena možnost prožít pocit déjà-vu chuchelského provincionalismu. Obecně totiž platí, že pokud ve Francii je návštěva dostihů vnímána, jako nedělní, odpolední slavnost, pak u nás má charakter typické lidové zábavy, a to se vším, co se pod tím rozumí. Především však vzdání se nároků na kvalitu služeb, prostředí, a pod. Příznivci turfu v Deauville zjevně považují tento druh zábavy za společenskou událost! A podle toho se i chovají. Lidé jsou zde upraveni téměř slavnostně, a to bez ohledu na věk nebo pohlaví. Tudíž, žádné obtloustlé postavy v tílku, kraťasech, bílých punčochách a v sandálech zde nepotkáte... Místní nejsou hluční, nešpiní kolem sebe, nestoupají na sedadla, nekopou vás do zad, nevmáčknou se mezi vás a váš doprovod, nepolévají pivem, neobtěžují čmoudem z cigaret, neznečišťují volná prostranství, nevlečou na závodiště smečky svých psů, neobtěžují vás sprostou mluvou a pachem týden nemytých těl. A, přirozeně – nejsou zde „černí bookmakeři“. V Deauville vás spíš překvapí množství informací z obřích obrazovek a displejů uzavřeného TV kanálu. Programů vydávaných k jednotlivých dostihovým dnům je několikero druhů. A vesměs poskytovaných zdarma. Vstupné je volné, ev. symbolické, za jedno až dva Eura. Závodiště La Touques zřejmě podlehlo iluzi, podle které každý návštěvník utratí za odpoledne podstatně vyšší částku, než je ona suma, zinkasovaná za vstupenku, či program... Síť jídelen poskytuje občerstvení pro každou společenskou skupinu a to pokaždé v kulturním prostředí: minimálně pod přístřeškem a vsedě! Naše obligátní zvětralé pivo pod míru, přihřátá mastná klobása, okoralý chléb a hořčice na tácku za 50,- Kč je zde neznámým pojmem... Sociální zařízení v nezvykle velkém počtu. Jejich čistota trvá až do závěru dostihového odpoledne. Kvalitní dráha je po každém běhání pečlivě upravována asi pětadvaceti pracovníky. Startovních souprav je na závodišti šest, a to v každém jeho koutu. Díky tomu odpadá jejich pracné přesouvání, jak to poznáme z pražské Chuchle. U všech je přirozeně připojena tažná jednotka, v podobě terénního vozu 4 x 4. La Touques disponuje možností odběhnout kurz 1000 m přímo, t.j. bez zatáčky. K podání sázek je tolik míst, že je vyloučeno čekání sázejících v dlouhých frontách. Kurzy odpovídají reálním šancím koní, tudíž i favorit je uveden s dobrým odhadem na úspěch, resp. umístění. Celý areál závodiště a především komunikace pro pěší je pokryta tartanem, díky čemu je za deště zcela vyloučené znečistění obuvi nebo oděvu. Dozor u vstupů do jednotlivých částí tribuny pečlivě dbá o to, aby každý návštěvník seděl na jemu příslušném místě. Je tudíž nemožné, aby člověk „zabloudil“ do sektoru vyhrazeného tisku, trenérům nebo majitelům, jak je tomu zpravidla u nás. Řeknete si: Detaily ! Avšak rozhodují o kvalitě, a to zásadním způsobem! Ten poslední jsem si nechal záměrně na konec. Vzápětí po ubytování mi hotel Yacht Club v Deauville – z titulu mé celoživotní publicistické činnosti v oblasti turfu, resp. chovu anglických plnokrevníků pravidelně dodával, spolu se snídaní, čerstvá vydání britského Racing Postu a domácího Paris Turfu. Se zvláštním pocitem potěšení jsem si uvědomil skutečnost, že existují ještě v Evropě končiny, kde je fenomén pozornosti zachován. A kde je slušnost, neokázalost a profesní kolegialita společenskou samozřejmostí. Poskytována velkoryse, bez natažené dlaně v naději byť symbolické protislužby (jak je u nás zažitým zvykem). Program srpnového meetingu na závodišti La Touques byl sestaven z pestré směsice dostihů. Zahájení obstaral 1. srpna Prix Psyché (Gr. 3), na který 2. srpna bezprostředně navazoval Prix Rothschild (Gr. 1) a Prix de Cabourg Jockey Club de Turquie (Gr. 3). Prix Maurice de Gheest (Gr. 1) se běžel 9. srpna, Prix Minerve Shadwell (Gr. 3) a Prix de Lieurey Shadwell (Gr. 3) 13. srpna. O dva dny později, 15. srpna pak Prix Gontaut-Biron Hong-Kong Jockey Club (Gr. 3) a Prix de Pomona Haras d´Etreham (Gr. 2). V neděli, 16. srpna se běžel druhý dostih nejvyšší kategorie v rámci meetingu v Deauville, a to Prix du Haras de Fresnay-le-Buffard Jacques Le Marois (o něm se ještě zmíníme podrobněji). Toto odpoledne dále zpestřil Prix Guillaume d´Ornano (Gr. 2). Poslední trojice deauvillských meetingů nabídla fanouškům turfu Prix du Calvados Haras des Capucines (Gr. 3), resp. Le Galop Hermes, Critérium du Fonds Européen de l´Élevage, odběhnuté 22. srpna. Pro fajnšmekry byl zřejmě sestaven nedělní program 23. srpna vypsáním tří skupinových dostihů, jmenovitě Darley Prix Morny (Gr. 1), Darley Prix Kergorlay (Gr. 2) a Darley Prix Jean Romanet (Gr. 1). Rozloučení se srpnovým seriálem na deauvillském závodišti La Touques mělo na programu Grand Prix de Deauville Lucien Barrière (Gr. 2), Prix de Meautry Lucien Barrière (Gr. 3) a Prix Quincey Lucien Barrière (Gr. 3). V průběhu srpnového meetingu (výstižnějším by bylo označení „festivalu“) zde předváděla své jezdecké umění plejáda francouzských a zahraničních jockeyů, z nichž si připomenutí zaslouží Mosse, Badel, Cardine, Guyon, Soumillon, Boeuf, Benoist, Thulliez, Mendizabal, Prat, Lefebvre právě tak, jako Cecil, Curtis, Pritchard-Gordon, Hannon, Hirschberger nebo Suborics. Ze známých trenérů rozdával v padocku své ordre, kromě F. Heada také Prod´Homme, Suter, Boutin, de Chevigny, Dupré a přirozeně Fabre. Jak už jsem zmínil, vzhlédnout dostihy v Deauville znamená zážitek na celý život. Takovým svátkem byl i 16. srpen 2009 s hlavním dostihem dne: Prix du Haras de Fresnay-le-Buffard Jacques le Marois. Hlavním magnetem pro přítomné diváky se stala v současnosti pravděpodobně nejlepší mílařka světa, čtyřletá, v Irsku odchovaná hnědka GOLDIKOVA (po ANABAA z BORN GOLD, po BLUSHING GROOM), v majetku Wertheimera a Frere, se stálým jezdcem v osobě Oliviera Pesliera, o které její tréner Freddie Head prorocky prohlásil, cit. „Je to fantastická klisna, momentálně disponující ideální tělesnou kondicí. Bude velmi tvrdým soupeřem pro každého startujícího včetně šancového hřebce GLADIATORUSe, kterého bude v tomto dostihu sedlat Dettori, jezdící pro stáj Godolphin. Věřím, že bonus pro vítěze ve výši 332.854,- Liber zazvoní v naší kase!“ O půl čtvrté, za ideálního počasí 24oC a na stejně kvalitní půdě (penetrometr 3,2) odstartovalo pole devíti koní vstříc nejúchvatnějšímu představení onoho odpoledne. Po takticky vedené jízdě, ještě před distancí posunul Peslier svého koně do roviny čela startujícího pole, aby pak s nevídaným zrychlením odrazil jejich snahu o lepší výsledek a odsoudil je do zahanbující role statistů. GOLDIKOVA protla cílovou metu se šestidélkovým náskokem před vadnoucím AQLAAMem, kterého následoval z uctivé vzdálenosti dalších pěti délek VIRTUAL. Rekordní čas vítězky 1:33,5 min. současně znamenal zlepšení letitého nejlepšího času z roku 1981, jehož držitelem byl NORTHJET, a to o celou sekundu na této mílařské distanci. Poraženým dne se stal favorizovaný GLADIATOURS, který k velkému zklamání sázejících doběhl na předposledním, osmém místě. Vítězka si zaknihovala sedmý triumf z osmi životních startů a svým způsobem také hattrick, neboť nepoznala porážku ve třech po sobě jdoucích dostizích první kategorie! Jediná prohra v podobě druhého místa v Prix Rothschild zřejmě znamenala pro další dostihovou kariéru této hrdé klisny dokonalé poučení. Pro úplnost dodejme, že její srpnový triumf byl celkově šestým úspěchem v dostizích první kategorie! Obligátní vyjádření jezdce vítězného koně: „Její schopnost k zrychlení bych přirovnal k monopostu F1!“. A co k tomu tréner: „Tento atlet na dráze je nejlepším koněm, jakého jsem kdy připravoval!“. Do třetice hlas majitelů: „Uvažujeme s přesunem GOLDIKOVA do Kalifornie, kde by si v listopadu, na závodišti Santa Anita mohla změřit síly na stejné distanci. Naší snahou je potvrdit, že vlastníme mílaře světového formátu. Formu na to má!“. Máme se na co těšit, nemyslíte?
M. Duruttya |
|
