Agentura
pro znalectví a poradenství v chovu koní
logo HIPO-DUR

ETOLOGIE EXMOORSKÝCH KONÍ: III. DÍL

Úvod

Chov koní v České republice prodělává v době po roce 1989 výraznou změnu své funkční náplně. Přesunem jeho těžiště z hospodářské do sportovní oblasti a do dalších poloh celospolečenské sféry dochází tedy ke změnám chovných cílů. Jejich realizaci v případě nových plemen koní podmiňuje znalost plemenné podstaty v kausální vazbě s etologickou charakteristikou. Vzhledem k rozsahu zpracované problematiky se při rozboru některých otázek odvoláváme na naše dřívější práce, v kterých jsme jednotlivé otázky řešili. Předložená studie je volným pokračováním našich dřívějších prací. Po úvodním zhodnocení etologie chovných klisen na pastvě v průběhu denního období publikovaném v roce 2015 se druhá studie z roku 2016 věnovala opomíjené, přesto významné problematice koní, a to teritoriálnímu chování a otázce osobního prostoru uplatňovanému v populaci koní exmoorského plemena. Cílem naší nejnovější studie bylo získat dosud nepublikované informace o životních projevech dosud málo známého plemena importovaného na naše území a prozkoumat jeho zákonitosti a specifika chování.

Materiál a metodika

Výzkum životních projevů exmoorských pony se v předložené studii rozšířil o další, dosud nezkoumanou kategorii, resp. věkové skupiny koní. Tvoří je:

a) plemenný hřebec (n = 1);
b) ročci (n = 13), a to čtyři klisničky a devět hřebečků;
c) novorozené hříbě v prvním, 12-hodinovém období svého života (n =1);
d) synchronní chování klisny a hříběte (n = 1 plus 1).

Etologický výzkum byl realizován v průběhu denního, 12-hodinového období, a to ve volnosti, na pastvě.

Metoda sběru údajů o etologických charakteristikách spočívá tzv. „záznamem okamžitých vzorců chování“ uplatněná v případě plemenného hřebce a ročků. Jeho principem je registrace okamžitého životního projevu v pětiminutových časových intervalech po dobu 12-hodinového období. To znamená, že v průběhu jedné hodiny jsou zaznamenány projevy chování 12-krát a za 12-hodinové období 144-krát. V případě celého stáda ročků bylo provedeno 1 872 záznamů. Z takto získaných záznamů o životních projevech koní se definoval jejich podíl za zkoumané, 12-hodinové období a to vyjádřením v procentech. Z těchto hodnot „průměrného výskytu životních projevů“ se převodem do časových jednotek (s přesností na jednu sekundu) následně určila doba trvání etologických charakteristik zkoumané kategorie koní. Z takto určených hodnot podílů doby trvání jednotlivých životních projevů se následně definovala jejich významnost, a to jak absolutní, tak v rámci jednotlivých skupin životních projevů (samostatně potravních projevů, lokomocí, odpočinkových projevů, apod.).

Životní projev novorozeného hříběte byl zkoumán tzv. „kontinuálním sledováním“ tohoto jedince. Dynamika vývoje životních projevů této věkové kategorie mladých koní vyžaduje aplikaci zmíněné metodiky zkoumání, garantující dosažení relevantních výsledků. Byla ověřena v řadě zkoumání novorozených hříbat jiných plemen koní, a to v období prvního, resp. druhého 24-hodinového cyklu jejich života. Je nesporné, že klade na práci etologa zvýšené nároky.

Etologická charakteristika lokomočních projevů se po vyjádření procentických podílů transformovala do časových jednotek a na základě definované rychlosti hříběte v jednotlivých druzích chodů pak do délkových jednotek prezentujících absolvovanou trasu, včetně průměrné rychlosti.

Na základě hlášení Českého hydro-meteorologického ústavu vládlo ve dnech realizace etologického výzkumu (konkrétně od 24. do 26. března 2017) nad územím středních Čech / Milovic polojasno až skoro jasno. Nejvyšší denní teploty 11 až 15 °C, v noci 0 až -4 °C. Mírný severní až severovýchodní vítr, 10 až 20 m/sec., v nárazech až 36 m/sec.

Výsledky a diskuse

Řešenou problematiku řadíme do čtyř úseků. V první části hodnotíme etologii plemenného hřebce a v druhé se zaměřujeme na hodnocení základních životních projevů ročků. Třetí oblast hodnocení etologické charakteristiky je realizována v případě hříběte v průběhu prvních 12. hodin života po ulíhnutí. Poslední se věnuje otázce synchronního chování klisny-matky a jejího hříběte. Zpracování zadané problematiky se opírá o znalost jednotlivých prvků/druhů chování v stádě exmoorských koní, vyhodnocenou v naší dřívější studii o etologii chovných klisen. Bilance životních projevů z tohoto důvodu zde neuvádíme, neboť již byla podrobně zpracovaná v naší první vědecké práci z r. 2015. Dosažené výsledky řadíme v intencích obsahové struktury uvedené v metodické části předložené studie.

Etologie plemenného hřebce

Smyslem a cílem zkoumání životních projevů tohoto jedince je postupně vytvořit ucelený obraz o etologii dosud málo známého plemene koní, pocházejícího z britských ostrovů po jejich introdukci do České republiky, a jehož je plemenný hřebec obecně významnou součástí. Uvědomujeme si z toho plynoucí omezený argumentační a diskusní prostor v případě hodnocení jedinců v solitérním postavení (např. nemožnost hodnocení statistické průkaznosti naměřených veličin, apod.).

Dominantním životním projevem hřebce exmoorského plemena je v denním, 12-hodinovém období příjem potravy v podobě spásání travního porostu. V rámci diurnálního rytmu tvoří 33,2 % -ní podíl, tj. jednu třetinu doby pobytu hřebce ve volnosti. Po přepočtu 3,98 hodin, tj. 3 hodiny a 59 minut. Zkoumaný projev má nelineární průběh frekvence svého výskytu: první vrchol je zaznamenám mezi 7. a 8. hodinou, druhý mezi 10. a 13. hodinou a poslední mezi 15. a 16. hodinou.

Druhým potravním projevem z hlediska frekventovanosti výskytu je příjem objemných krmiv v podobě lučního sena v celých délkách, který vnímáme, jako sytostní doplněk. Vyhledávání zdroje tohoto krmiva bylo zaznamenané v době útlumu/přerušení pasení, a to mezi 9. a 10. hodinou, resp. mezi 13. a 14. hodinou. Příjem suché píce tvoří 4,9 % denního období, tj. 0,59 hodin (35,3 minuty).

Třetím potravním projevem z hlediska podílu doby trvání je příjem vody pitím, ze žlabu. Tvoří 2,8 % -ní podíl času denního, 12-hodinového cyklu (0,34 hod., tj. 20,2 minut). Projev byl zaznamenán mezi 12. a 15. hodinou, resp. mezi 9. a 10. hodinou, a to v období příjmu sena. Lze konstatovat, že hřebec kombinoval příjem suchého krmiva s pitím vody.

Významnou součást životních projevů plemenného hřebce v době pobytu na pastvě tvoří lokomoce. Nejfrekventovanějším lokomočním projevem je pohyb v kroku díky 13,9 % -nímu podílu v rámci diurnálnímu rytmu. To reprezentuje 1,67 hodin, tj. jednu hodinu a 40 minut pohybu v kroku. Zkoumaný projev má lineární průběh výskytu s maximální frekvencí mezi 18. a 19. hodinou v souvislosti s putováním tamního stáda koní na místo nočního odpočinku.

Druhým nejvýznamnějším lokomočním projevem hřebce plemena exmoor je pomalá, přerušovaná chůze s 9,7 % -ním podílem denního, 12-hodinového období. Přerušovaná chůze je pevnou součástí příjmu potravy formou pasení. Zkoumaný hřebec se analyzovanému lokomočnímu projevu věnoval 1,16 hod., tj. hodinu a 9,5 minut. Také pomalou přerušovanou chůzi charakterizuje lineární charakter frekvence výskytu.

Jediný lokomoční pohyb ve zvýšeném ruchu se realizoval v klusu. Exmoorský hřebec jej prezentoval v časovém období mezi 9. a 12. hodinou. Tvoří 2,1 % -ní podíl denního období, tj. 0,25 hod. (15,1 min.) a souvisí s funkcí plemeníka při přemístnění stáda klisen k napajedlu.

Jediným odpočinkovým projevem plemenného hřebce plemena exmoor je klidový postoj. V diurnálním rytmu tvoří 20,1 %. tj. 2,41 hodin (2 hodiny a 25 minut). Z dvanácti hodin denního období pouze v pěti z nich nebyl klidový postoj zaznamenán. Dynamiku frekvence charakterizuje trojvrcholová křivka s maximem mezi 13. a 15. hodinou.

Vylučování odpadních produktů trávení v podobě defekace a mikce tvoří v souhrnu 2,8 % -ní podíl 12-hodinového období, přičemž obě formy vylučování zaměstnávají hřebce stejnou měrou, tj. shodně cca 10 minut; v souhrnu 0,33 hod. (20,2 minut).

Komfortní projevy v souvislosti s ošetřováním povrchu těla se zaznamenal v případě plemenného hřebce ojediněle, a to v podobě válení. Potvrzuje to 0,7 % -ní podíl času (5,04 minut). Tento poznatek není překvapující, vzhledem ke stavu línání zimní srsti tohoto jedince, které již proběhlo v době (v týdnech) před naší návštěvou a již bylo prakticky ukončené. Schopnost organismu zbavit se zimní srsti je z chovatelského pohledu významným informačním zdrojem o kondičním a zdravotním stavu každého hodnoceného jedince. Plemenný hřebec je z tohoto aspektu ve výtečné kondici. To je dobrá zpráva pro majitele/chovatele tohoto zvířete.

Další hodnocenou skupinu životních projevů plemenného hřebce tvoří projevy alternativních postojů. Významnějším se jeví normální, bdělý postoj s 4,2 % -ním podílem doby trvání (0,5 hod., tj. 30,3 minut). Druhým zaznamenaným projevem je postoj se zvýšenou pozorností, který má přímou souvislost s funkcí hřebce v rámci řízení svého stáda. O spořádanosti života tohoto společenství koní vypovídá pouze 1,5 % -ní podíl času věnovaný analyzovanému projevu (0,17 hod., tj. 10,1 minut).

Posledním hodnoceným projevem plemenného hřebce byl akustický projev v podobě specifického ržání. Hřebec jej s vysokou efektivitou uplatňoval v rámci komunikace se svým stádem, kdykoli to situace vyžadovala. Poprvé v rámci upozornění, že přítomný rožní dobytek konečně uvolnil napajedlo a později, kdy svolal stádo k přesunu na místo nočního odpočinku.

Putování plemenného hřebce milovickým areálem doprovázelo ověřování, rozhrabávání a následné obnovování „ozdobných hromad“ v podobě trusu. Zmíněné teritoriální chování bylo hodnoceno, ve srovnání s minulostí, jako intenzivnější, a to v důsledku přítomnosti exkrementů trusu skotu, lokalizovaného na totožném území.

Etologie ročků

Nejpočetnější kategorii zkoumaných koní plemena exmoor tvoří v této studii ročci (n = 13), a to čtyři klisničky a devět hřebečků, pozorované ve volnosti, na pastvě v průběhu denního, 12-hodinového období.

Nejvyšší podíl životních projevů je konstatován v případě potravních projevů (61,3 %), z nichž dominuje pasení (33,2 %). To znamená, že ročci se v rámci 12-hodinového cyklu věnují této formě přijímání potravy 3,98 hodin, tj. jednu třetinu svého pobytu ve volnosti. Zkoumaný projev dosahuje maximálních hodnot mezi 12. a 13. hodinou, resp. mezi 8. a 9. hodinou. Naopak nejnižší frekvence výskytu pasení byla konstatována mezi 14. a 15. hodinou, a to v době maximální intenzity příjmu suché píce v podobě lučního sena. Příjem tohoto krmiva tvoří v diurnálním období 23,1 % (v časovém vyjádření 2,77 hodin), tj. dvě hodiny a 46 minut).

Z hlediska frekvence výskytu je třetím nejvýznamnějším potravním projevem příjem vody (5,0 %; 0,60 hod. tj. 36 minut). Výskyt pití vody byl zaznamenán v každé hodině sledovaného období, kromě úseku mezi 7. a 9. hodinou. Grafické vyjádření zkoumaného znaku vypovídá o lineárním charakteru jeho průběhu. Je zřejmé, že obecně nižší hladina příjmu tekutin bezprostředně souvisí s její náhradou v podobě vody vázané ve spásaném travním porostu a nepřímo je ovlivněna také teplotou ovzduší (v noci a nad ránem pod bodem mrazu, přes den kolem 10 °C). Příjem vody zpravidla následoval po zvýšeném příjmu suchého krmiva v podobě lučního sena.

Druhou nejvýznamnější skupinou životních projevů ročků na pastvě jsou projevy odpočinkové, díky celkovému podílu času 14,9 %. Dominantním odpočinkovým projevem ročků je klidový postoj s 9,3 % -ním podílem času (v průměru 1 hodina a 7 minut). Zvýšenou frekvenci výskytu klidového postoje zaznamenáváme obecně v druhé polovině denního období s maximem mezi 16. a 18. hodinou. Dopolední vrchol byl konstatován mezi 10. a 11. hodinou. Můžeme konstatovat, že křivka frekvence výskytu analyzovaného projevu má stoupající tendenci.

Druhým vyhledávaným odpočinkovým projevem ročků je ležení, které tvoří 4,8 % - ní podíl diurnálního rytmu (0,57 hod., tj, 34,5 min.). Maximum výskytu bylo konstatované v první hodině pozorování, tj. mezi 7. a 8. hodinou, druhé nejvyšší pak o hodinu později, mezi 8. a 9. hodinou. Tendence ročků k projevu ležení má s postupující dobou klesající charakter.

Spánek ročků tvoří 0,8 % -ní podíl denního, 12-hodinového období (5,8 minut) s maximem mezi 7. a 9. hodinou, resp. mezi 17. a 18. hodinou. Je zřejmé, že ročci zkoumaného plemena se v této fázi svého ontogenetického vývoje již projevují, jako dospělí jedinci s vrozeným smyslem pro uchování své tělesné integrity v případě napadení: klidový postoj totiž umožňuje okamžité zahájení útěku: stačí otevřít oči. Pro nepatrnou část stáda se záchrana neobejde bez nutnosti postavit se na všechny čtyři. Tato časová prodleva však může být osudovou ztrátou.

Námi zavedené hodnocení tzv. indexu intenzity spánku, tj. podílu spánku v celkové době ležení je v případě exmoorských ročků cca 17 % -ní (16,66 %), co dokresluje jeho symbolický význam.

Výzkum lokomocí ročků potvrdil, že se jedná o jeden z nejvýznamnějších životních projevů reprezentantů zkoumaného plemene z hlediska podílu času trvání právě tak, jako z aspektu fyziologického, a to schopnosti k efektivním přesunům za zdroji potravy. Komplex lokomočních projevů tvoří 10,3 % -ní podíl denního, 12- hodinového období, reprezentují 74,2 minut, tj. jednu hodinu a 14 minut, realizovaný ve všech druzích chodů.

Dominujícím lokomočním projevem je pomalá, přerušovaná chůze díky 6,5 % -nímu podílu v rámci 12- hodinového období jeho zkoumání. Ten reprezentuje 0,78 hod., tj. 46,8 minut. Manifestace analyzovaného lokomočního projevu se snižuje v období poklesu intenzity přijímání potravy spásáním, na který je úzce vázán a podmiňován. Dynamika frekvence pomalé, přerušované chůze má dva vrcholy: první mezi 7. a 10. hodinou, druhý je konstatován mezi 16. a 19. hodinou.

Projev lokomočního projevu v kroku tvoří v průběhu diurnálního období 3,3 % -ní podíl (0,40 hod., tj. 23,8 minut). Kromě inaktivních období (mezi 11. a 14. hodinou) byl trvalou součástí životních projevů milovické populace ročků. Jak to potvrzuje také grafická interpretace naměřených hodnot analyzovaného projevu frekvence kroku má tři vrcholy: první mezi 7. a 10. hodinou, druhý mezi 15. a 16. hodinou a poslední mezi 18. a 19. hodinou, tj. v době, kdy celá populace exmoorských koní putuje na místo nočního odpočinku.

Dynamická forma lokomocí v podobě klusu není charakteristickým lokomočním projevem exmoorských ročků, jak to potvrzuje naměřený, 0,3 % -ní podíl času věnovaný zmíněnému lokomočnímu pohybu (0,04 hod., tj. 2,2 minut). Kromě krátké pasáže mezi 8. a 10. hodinou se klus zaznamenal také mezi 15. a 16. hodinou.

Etogram projevu lokomocí zkoumané kategorie exmoorských koní uchovává také záznam o výskytu cvalu, a to v období mezi 8. a 9. hodinou s podílem 0,2 % a délkou trvání 0,02 hod., tj. 1,44 minut v rámci 12 - hodinového pobytu této kategorie koní na pastvě.

Čtvrtým životním projevem z hlediska podílu času trvání (8,4 %) exmoorských ročků je komfortní postoj. Jeho významnost v rámci diurnálního rytmu lépe ilustruje průměrná délka trvání: 1,01 hodin, tj. jedna hodina a 30 sekund. Je zřejmé, že v tomto období roku je trvalou součástí životních projevů zkoumané kategorie mladých koní. Neabsentuje totiž ani v jediné z 12. hodin zkoumaného etologického testu. Lineární charakter frekvence výskytu přesto disponuje čtvery intensivnějšími pasážemi: mezi 7. a 9., mezi 10. a 11., mezi 14. a 16. a mezi 17. a 18. hodinou. Významnost analyzovaného projevu vysvětlujeme fyziologickou potřebou ročků zbavit se staré, zimní srsti, a to tzv. línáním. Jedná se o přirozený, cyklický proces, který koně pociťují, jako svrbění kůže. K urychlení popsaného procesu exmoorští ročci vyhledávají v areálu pastvy stromy a keře, o které si odírají povrch svého těla, případně se staré srsti zbavují jejím vykusováním. Bylo zaznamenané také válení a vzájemné ošetřování povrchu těl sociálně blízkých jedinců.

Samostatně hodnocenou skupinu životních projevů ročků tvoří také eliminační projevy. V etogramu analyzované kategorie koní tvoří 1,7 % -ní podíl v rámci 12- hodinového období. K defekaci docházelo v průměru každé dvě až tři hodiny, a to v době mezi 7. a 9. hodinou, mezi 11. a 12. hodinou, mezi 14. a 15. hodinou a mezi 16. a 17. hodinou. Podíl času trvání (0,08 hod.) reprezentuje 5,04 minut.

Výskyt projevu mikce charakterizuje dvouvrcholová křivka, s maximem mezi 7. a 9. hod., resp. mezi 15. a 16. hodinou. Podíl času trvání analyzovaného projevu je obdobný, jako v případě defekace: 0,7 % -ní podíl v rámci 12- hodinového období reprezentuje 0,08 hodin, tj. 5,04 minut.

Celkovou délku trvání eliminačního chování (10,08 min.) se analyzovaný projev řadí k pátému z hlediska frekventovanosti. Pro úplnost je korektní uvést, že byl opakovaně zaznamenán také projev krepitace, neboli flatulence. Frekventovaněji v průběhu přijímání suchého krmiva v podobě lučního sena.

Ze spektra projevů alternativních postojů byl zaznamenán pouze výskyt normálního, bdělého postoje, s podílem 2,2 % v rámci diurnálního rytmu. Tento nález reprezentoval 0,26 hodin času trvání, tj. 15,84 minut. Kromě pěti hodinových úseků byl zaznamenáván počas celého pobytu ročků na pastvě. Na základě etogramu má normální, bdělý postoj své maximum výskytu mezi 11. a 12. hodinou, nižší intenzity pak mezi 13. a 15. hodinou, resp. mezi 15. a 17. hodinou.

Posledním, ne však bezvýznamným životním projevem ročků ve volnosti, na pastvě je jejich herní projev, který vnímáme jako optimální způsob přípravy na situace, které jim chystá život ve stádovém společenství v dospělosti a bude podmiňovat jejich schopnost k přežití. Ročci se hernímu projevu věnují 1,2 % doby pobytu na pastvě, tj. 0,14 hod., tedy 8,64 minut. Herní projev se realizoval vzájemným škádlením a pronásledováním právě tak, jako zprostředkovaný širokou škálou předmětů, které se nacházejí na ploše pastevního areálu (větví, menších kamenů, atd.).

Etologie novorozeného hříběte

Objektem třetí zkoumané kategorie koní se stal výzkum životních projevů exmoorského hříběte v nejranější fázi jeho ontogenese, neboť ve věku čtyř hodin po ulíhnutí. Jediným a výlučným potravním projevem hříbat v průběhu prvních 24 hodin života je obecně sání. Časový podíl analyzovaného potravního projevu v prvních 12. hodinách života exmoorského pony tvoří 19,4 %. Celý proces jednoho sání tvoří několik, vzájemně plynule navazujících projevů. Jsou zahájeny přistoupením hříběte k matce, stimulací její mléčné žlázy, resp. samotným příjmem mléka, které tvoří čtyři až pět sání v délce deseti sekund s krátkou přestávkou k polknutí nasátého mléka, trvající tři až pět sekund. Tento způsob sání tvoří čtyři až pět opakování v délce od 52 do 75 sekund, v průměru 63 sekund, tj. cca jednu minutu. Po spolknutí posledního hltu dochází k projevu hříběte, který lze vnímat, jako krátkodobé zhodnocení vlastní nasycenosti. Klisna-matka zůstává bez pohybu, strnule čeká na reakci svého potomka. Doba, počas které hříbě vykonává činnosti související s příjmem mateřského mléka trvá v průměru 4,98 minut. Frekvence sání v rámci diurnálního rytmu tvoří 28 opakování. To znamená, že novorozené hříbě v období prvních 12. hodin svého života vyhledává zdroj potravy každých 26 minut (2,3 -krát v průběhu jedné hodiny). Celková doba trvání projevů, které přímo nebo nepřímo souvisejí se sáním je 139,68 minut, tj. 2,33 hodin. Konstatujeme také, že hříbě konsekventně přistupuje k sání mléka z pravé strany matky, v tzv. protistojném, nejobvyklejším postavení vůči poloze klisny. Frekvence sání má v etogramu tohoto projevu lineární charakter.

Hodnocení projevu lokomocí novorozeného hříběte přináší množství dosud nepublikovaných poznatků a informací zásadního významu. Je nesporné, že míra schopnosti mladého organismu k vydatnému, plnohodnotnému pohybu je v přímé souvislosti s perspektivou jeho životaschopnosti. Předmětný význam také potvrdil náš dřívější poznatek o zvláštní vloze koní plemena exmoor k chodivosti, k putování za potravou, kterou se obecně vyznačují původní populace divokých koní.

Zkoumání projevu pomalé, přerušované chůze, které je zpravidla součástí potravního projevu pasení dospělých koní, ročků a hříbat ve stáří od jednoho měsíce je uplatňované již novorozeným jedincem tohoto plemena, avšak ještě bez příjmu zelené hmoty. V etogramu hříběte v období prvních 12-hodin života tvoří 7,6 % -ní podíl diurnálního rytmu, tj. 54,7 minut: je přirozené, že hříbě, aniž by se páslo, stejným druhem chodů/lokomocí doprovází svou pasoucí se matku. Lineární charakter frekvence výskytu lokomočního projevu pomalé, přerušované chůze se zintenzivňuje v době mezi 12. a 13. hodinou.

Projev kroku tvoří v etogramu zkoumané kategorie exmoorských koní 8,8 % -ní podíl 12-hodinového období. V časovém vyjádření trvá 59,76 minut, tj. téměř jednu hodinu. Také v případě analyzovaného projevu je lineární charakter křivky frekvence výskytu přerušen jediným vrcholem, a to v době mezi 13. a 14. hodinou.

Novorozené hříbě projevuje svou schopnost k manifestaci lokomocí také v rychlejším ruchu. Podíl 4,9 % času diurnálního rytmu reprezentuje 35,28 minut trvání analyzovaného projevu. Z etogramu plyne informace, podle které klus byl zaznamenán pouze ve dvou úsecích sledovaného období: mezi 9. a 10. hodinou, resp. 16. a 19. hodinou.

Exmoorské novorozené hříbě již v průběhu čtvrté (!) hodiny svého života prezentovalo svou schopnost k realizaci lokomoce v nejrychlejším ruchu, a to v podobě cvalu (mezi 7. a 8. hodinou). Na 3,5 % -ním podílu času (25,20 minut) se podepsala opakovaná, osmi- až desetinásobná cvalová pasáž, vzdalující hříbě od své matky na 40 až 50 metrů: ryzí radost z pobytu, ze života. Druhá fáze pohybu v nejrychlejším ruchu, tj. ve cvalu je konstatovaná v době mezi 16. a 18. hodinou.

Specifičností výsledků zkoumání etologických projevů koní je možnost definování absolvované trasy a určení průměrné rychlosti těchto zvířat na základě podílu trvání jednotlivých druhů chodů v etogramu konkrétní kategorie těchto kopytníků. Ke korektnímu určení výše uvedených hledisek je nezbytná znalost standardní rychlosti zkoumané kategorie koní v jednotlivých druzích chodů. Výsledkem našich zkoumání v případě novorozeného exmoorského hříběte jsou tyto rychlostní standardy:

  • pro projev pomalé, přerušované chůze : 0,10 m / sec.
  • pro projev v kroku : 0,20 m / sec.
  • pro projev ve středním klusu : 0,50 m / sec.
  • pro projev ve středním cvalu : 0,75 m / sec.

Z toho plyne, že novorozené hříbě v průběhu I., denního, 12–hodinového období svého života, na pastvě absolvuje vzdálenost v podobě

  • pomalé, přerušované chůze : 0,328 km
  • kroku : 0,717 km
  • klusu : 1,058 km
  • cvalu : 1,134 km

V souhrnu to představuje absolvování vzdálenosti 3,237 kilometrů průměrnou rychlostí 1,3 kilometrů za hodinu. Z publikovaných výsledků je také zřejmé, že souhrnný podíl všech druhů lokomocí v rámci diurnálního rytmu má hodnotu 24,3 % (174,96 min., tj. 2,916 hod., ergo cca 3 hod.).

Z hlediska podílu doby trvání je komplex odpočinkových projevů nejvýznamnějším životním projevem novorozeného exmoorského hříběte. Potvrzuje to souhrnný, 41,1 % -ní podíl odpočinkových projevů v rámci 12-hodinového cyklu, reprezentující téměř pětihodinovou dobu trvání (4,93 hod.). Jak se na tom podílejí jednotlivé podoby odpočinkových projevů analyzuje následující část naší studie.

Klidový postoj tvoří 4,2 % -ní podíl denního, 12-hodinového období, tj. 30,24 minut. Těžištěm výskytu analyzovaného odpočinkového projevu je časový úsek mezi 13. a 15. hodinou, který je v rutinní hipologické praxi vnímán, jako inaktivní fáze koní na pastvě. Odpočinkovým projevem s nejvyšším podílem doby trvání je jednoznačně ležení. Tvoří 20,2 % denního, 12-hodinového cyklu, tj. 145,44 minut (v přepočtu 2 hod. a 42 minut). Má výrazně vyrovnanou frekvenci svého uplatnění, a maximem mezi 15. a 16. hodinou.

Spánek v případě zkoumané věkové kategorie exmoorského pony tvoří 16,7 % -ní podíl diurnálního rytmu, tj. 120,24 minut (2 hod. a 4 minuty). Také analyzovaný odpočinkový projev charakterizuje lineární průběh výskytu, s maximem mezi 8. a 9. hodinou.

Hodnota indexu intenzity spánku je podle očekávání vysoká (82,7 %). V praxi to znamená, že jakmile novorozené hříbě ulehne, v krátké době usíná. Tato vloha poskytuje jedinci možnost efektivní relaxace a obnovu fyzických sil.

Nezapomeňme na skutečnost, podle které projevy ležení a spánku pokaždé následující potravní projev v podobě sání mléka.

Eliminační projevy hříbat se realizují formou defekace a mikce. V případě odchodu pevné složky odpadního produktu je to podmíněno zbavením se střevní smolky. K úspěšného odchodu této hmoty došlo po uplynutí šesti hodin od doby předpokládaného ulíhnutí hříběte (stalo se tak 25. března r. 2017, ve tři hodiny nad ránem, z klisny: tm. hnědka, levé stehno 23).

Doba trvání defekace tvoří 5,5 % -ní podíl denního, 12-hodinového období (t.j. 39,6 minut). Frekvence výskytu je nižší ( 6-krát), než druhého eliminačního projevu v podobě mikce (7-krát). Analogický je však podíl doby trvání (5,5 %). Obě formy eliminačních projevů charakterizuje lineární průběh výskytu.

Zkoumání životních projevů ve stádě exmoorských koní poskytl pozoruhodný poznatek o probíhajícím přirozeném procesu vytváření rodin ve stádě chovných klisen. Genese vzniku vývoje tohoto modelu byla zahájena po narození první generace hříbat ulíhnutých v Milovicích. Po jejich odstavu a opětovném zabřeznutím jejich matek se dal předpokládat konkurenční vztah mezi již zmíněnými potomky z prvního a následného ohřebení, především v přístupu ročků k stání mléka vlastní matky. Ukazuje se, že po ulíhnutí první „české“ populace exmoorů zplozených v novém prostředí se ročci z úvodního vrhu přesouvají „na druhou kolej“ své pozice ve vztahu k matce a jejich role v rámci vznikající mateřské linie naplňuje funkční podstatu jakési „stafáře“ se všemi, z toho plynoucími funkčními právy: stávají se diskrétním doprovodem svých matek po celém pastevním areálu. Neagresivní, přesto zřetelné, úsporné a jednoznačné gesto matek v tomto období již nedovoluje ročkům realizovat bezprostřední fyzický kontakt, který je zpravidla v zárodku utlumen.

V tomto ohledu se projevuje chování pravých divokých exmoorských klisen-matek, jako racionální do všech důsledků, s cílem zajistit optimální růst vyvíjejícího se plodu v děloze a současně vybudovat takové energetické zásoby vlastního organismu, aby se stalo dostatečným zdrojem vyvážené a plnohodnotné výživy matčina budoucího potomka.

Nepsané zákony Přírody u volně žijících populací zvířat (včetně exmoorských koní!) jsou v tomto ohledu nekompromisní, tvrdé. Přesto maximálně efektivní, spravedlivé, zdravé a životaschopné. Pokud se respektují formou přirozených vzorců chování, v patřičné míře garantují pokračování rodiny, rodu, resp. plemena, v konkrétním případě odchov životaschopného potomka.

Učenlivost exmoorských koní reprezentovaná novorozeným hříbětem včetně jejich vrozených vzorců chování lze hodnotit jako pozoruhodné, popisujeme-li výsledek odborného, etologického pohledu na jedince v rané fázi ontogenese, konkrétně v období I. 12-hodinového období jeho života. Základním principem osvojení životně důležitých návyků je napodobování vlastní matky. Bilanci aktivit realizovaných na základě napodobování tvoří úspěšný pokus užití medicinálního lyzu, méně úspěšný při ošetřování krku pánevní končetinou (jedno z nejobtíženějších i pro dospělého, zkušeného koně !) a neúspěšný pokus o pití vody ze žlabu. Novorozené hříbě od počátku akceptuje bezpečnostní pravidla v souvislosti s pohybem v podmínkách volné pastvy: v rámci putování následuje matku v jejich stopách, tudíž pohybuje se na vyšlapaných, bezpečných chodnících; po vzoru matky-klisny se vyhýbá blátivým místům a tůním se zeleným povlakem (v obou případech konstatujeme chování podmíněné atavismem). Po vzoru ročků objevuje a opakovaně uplatňuje olfaktorický projev flémování. O okamžitém a neodkladném uplatněním vrozených stereotypů chování exmoorských hříbat v nejranější fázi jejich ontogenese vypovídá také poznatek, podle kterého, v rámci sání, hříbě nevyžaduje korigování ze strany matky, v souvislosti s postavením / polohou a nasměřováním na vemeno. Popsaný problém přetrvává v případě anglických plnokrevníků i několik týdnů.

Synchronní chování klisny a hříběte

Studií zaměřených na problematiku vzájemného ovlivňování chování klisen a jejich hříbat je v odborné literatuře obecně poskrovnu, a to přesto, že se jedná o jednu z nejzajímavějších otázek hipologického výzkumu. Synchronní chování exmoorských koní s podtitulkem: synchronní projevy exmoorských klisen a jejich hříbat v rezervaci Milovice tvoří další, dosud neřešenou problematiku etologie tohoto plemena. Je nesporné, že zmíněná odborná otázka tvoří autonomní oblast zkoumání životních projevů zvířat obecně a koní zvlášť. Konstatujeme, že synchronní chování exmoorských klisen a jejich hříbat v rané fázi ontogenese nebylo dosud v odborné literatuře popsané/řešené.

V koncepci výzkumu sociálního chování se přistupuje k analýze synchronního chování ve dvou variantech. První se soustřeďuje na celkový výskyt synchronnosti životních projevů stáda, jako celku a druhý se zaměřuje na synchronní chování mezi matkou-klisnou a jejím potomkem-hříbětem. Úplná synchronie (tj. 100 % podíl okamžité shody životních projevů není zaznamenán nikdy), proto praktickým kritériem pro výraznou shodu libovolné činnosti koní je již podíl, přesahující hranici 80 %. O částečné synchronii lze uvažovat v případech, kdy podíl shodné činnosti členů společenství koní tvoří 50 % plus jedno zvíře.

V rámci etologického výzkumu životních projevů klisen a jejich hříbat (pony plemena welsh a shetland) na pastvě se zjistilo, že hříbata se pasou zpravidla v téže době, kdy tento druh krmiva přijímají jejich matky-klisny (SCHOEN et al. 1976). Potvrzují to i hodnoty průměrných podílů dob trvání jednotlivých druhů chování. Pokud v průběhu pasení se klisen tvořil analogický potravní projev jejich 10-denních hříbat 9,7 % času, pak v průběhu odpočinkových projevů matek (zpravidla v poloze klidového postoje) se podíl četnosti pasoucích hříbat snížil na hranici ojedinělosti a tvořil 0,6 % -ní podíl (ROSSDALE, 1967). Zaznamenat okamžik absolutní synchronnosti výskytu chování ve stádě klisen-matek a jejich potomků-hříbat je prakticky nemožné (pravděpodobnost na hranici 0,003 %). Přibližně 92 % synchronního chování bylo konstatované mezi subjekty v případě potravního projevu v podobě pasení. Zbývající podíl (asi 8 %) přitom tvořil projev odpočinku, a to v klidovém postoji. Uvedený rozdíl je statisticky významný, konstatuje RIFÁ (1989).

Synchronní chování anglických plnokrevných klisen a jejich 6-měsíčních hříbat na pastvě analyzoval DURUTTYA (2005). V rámci potravních projevů citovaný autor konstatuje synchronnost projevů mezi klisnami a jejich hříbaty koeficientem korelace v případě pasení (r = 0,670) a pití vody. Podstatně nižší hladinu souběžného výskytu vykazuje projev paběrkování. Nejvyšší koeficient synchronnosti v rámci alternativních postojů dosahuje postoj se zvýšenou pozorností (r = 0,622). Tato skutečnost souvisí s vrozenou ostražitostí koní. Synchronnost odpočinkový projevů (klidový postoj: r = -0,113), komfortního chování (r = -0,167), eliminačního chování (r = -0,219), stereotypního chování a lokomocí (pomalá, přerušovaná chůze: r = -0,542; krok: r = -0,309) je hodnocená jako nulová, resp. negativní, tj. nepřímá.

Z celkové četnosti 18. porovnávaných životních projevů exmoorské chovné klisny-matky a jejího hříběte se zjistilo, že v deseti zkoumaných hlediscích- životních projevech- není souběžné chování jedinců zaznamenané vůbec: ve skupině potravních projevů pasení, příjem suché píce, pití vody a sání; v rámci odpočinkových projevů nebylo synchronní chování zaznamenané v případě ležení a spánku; ve skupině eliminačních projevů u mikce a flatulence; ve skupině alternativních postojů pak v případě postoje se zvýšenou pozorností a postoje se zvýšenou nervozitou.

Z hlediska tzv. globální synchronie životních projevů prezentovaných chovnou klisnou po ohřebení a jejím hříbětem v průběhu I. 12-hodinového období života je její hodnota 22,50 %, tj. nízká. Vysvětlujeme to diametrálně odlišnými vzorci chování obou zkoumaných jedinců. Na uvedené hodnotě participuje skutečnost, že podíl 55,6 % tvoří životní projevy s nulovou souběžností výskytu, 27,8 % s částečnou a pouze 16,6 % s úplnou synchronií.

Nejnižší definovatelná hodnota podílu synchronního chování byla konstatována v případě normálního, bdělého postoje (14,3%), který je současně jediným alternativním projevem hříbat v rané fázi ontogenese. Symbolický synchronní projev byl zjištěn také v rámci lokomočního projevu ve cvalu (20,0%). Středně slabá synchronie vzájemné podmíněnosti paralelního výskytu se konstatuje v případě klidového postoje (33,3 %), defekace (34,7 %) a lokomoce v klusu (42,8 %). Pozoruhodným podílem vztahové hodnoty synchronního chování se prezentuje komfortní postoj a lokomoční projev v kroku (shodně 80,0 %). Úplnou synchronii pak tvoří lokomoční projev pomalé, přerušované chůze (100,0 %).

Závěr

V návaznosti na předchozí, první analýzu etologie chovných klisen a navazující studii řešící problematiku osobního prostoru a teritoriálního chování ve stádě exmoorských koní v Milovicích, je v předložené studii hodnocena etologická charakteristika v případě plemenného hřebce (n = 1), ročků obou pohlaví (n = 13) a hříběte v I. 12-hodinovém období jeho života, resp. synchronní chování klisny-matky a jejího novorozeného hříběte. Ve všech případech analyzovaných v rámci diurnálního rytmu.

Předložená práce je vstupem do oblasti systematického etologického hodnocení výsledků chovu koní exmoorského plemena na území České republiky. Je nesporné, že zvolená metodika získávání údajů etologického charakteru, aplikovaná již dříve v rámci výzkumů prošlechtěných populací tzv. kulturních plemen koní, je optimální za předpokladu, že pozorované jevy jsou interpretovány v souladu se skutečností.

Uplatnění poznatků etologie koní plemena exmoor spočívá v předpokládané nevyhnutnosti bezprostředního kontaktu lidského subjektu s těmito kopytníky z kategorie divokých. Po dosažení únosného stavu z hlediska četnosti exmoorských koní lze předpokládat realitu jejich tržního uplatnění na základě zájmu chovatelů o tato zvířata. Poznatky o základních etologických charakteristikách exmoorských koní v tomto procesu mohou tvořit v budoucnu jediný fundamentální zdroj informací o nárocích a projevech české populace tohoto prapůvodního, divokého, britského plemena.

Vzhledem k omezené četnosti zkoumaného souboru exmoorských koní z hlediska možností uplatnění standardních statistických analýz, vnímáme dosažené výsledky jako vstupné, informativní, otevírající prostor k dalším pracem, zaměřeným na konkretizaci vývoje sociálních vztahů vně stádového společenství tohoto ojedinělého plemena.

Klíčová slova: Kůň, exmoorský pony, etologická charakteristika, vliv věku na manifestaci životních projevů plemenného hřebce, ročků a novorozeného hříběte

Pravé koně a postavení exmoorských pony

Stále hlasitěji se prosazuje názor amerických a britských badatelů, přinášející nový pohled na evoluci koní, resp. předchůdců těchto populací, odehrávající se na území euro-asijského kontinentu. Jsou přesvědčeni, že kromě koně Przewalského sehrál důležitou roli také lybijský kůň severní Afriky, keltský pony severozápadní Evropy a takzvaný „Dawn-Horse“ jako praotec našich domácích koní. Domnívají se, že tzv. lehká a současně nejrozšířenější plemena koní jsou potomky koně Przewalského a původní podoby lybijského plemena; poníci se odvozují od keltských pony a chladnokrevníci od „Dawn-Horse“ (v určité kombinaci s koněm Przewalského a lybijského koně). Edinburgští anatomové SPEED a ETHERINGTON v roce 1952 konstatovali, že cit. „exmoor-pony je svými plemennými znaky nejčistším, nejpůvodnějším a současně nejstarším plemenem pony“. Zmíněný názor vyznává také EBHARDT. Opíraje se o výsledky svého dlouholetého a rozsáhlého výzkumu EBHARDT také uvažuje o čtyřech výchozích, neboli základních typech původních koní, konkrétně o dvou jižních a dvou severních, aniž by se řídil tradičním/současným hodnotícím kritériem v podobě kohoutkové výšky hůlkové, na základě které dosud řadíme koně do kategorie „pony“.

EBHARDTem stanovený/definovaný, tzv. jižní typ prapůvodního koně má své kořeny v období pozdního pliocénu, kdy se vyvinul jeden typ; druhý pozdější typ vznikl na začátku poslední doby ledové. Jednalo se o

1/ Pra-arabské koně,

z nichž vznikly všechny orientální plemena, příbuzensky spjatá s arabským plemenem. Na základě kosterních pozůstatků jsou řazené k pliohippus-ům, tj. koním doby pliocenu: mj. turecké, kurdské, syrské a perské právě tak, jako plemeno achal-tekinské nebo skupina pobřežních arabů, jak o tom vypovídají 8000 let staré skalní kresby z oblasti Uadi Massauda jižně od Fezzan (pohoří Acacus na území lybijské Sahary), tj. několik tisíciletí před domestikací koní. Také kostry z Hancar na území Západního Iránu a naleziště Hayashida v Japonsku potvrzující existenci zmíněného typu koní. V současnosti je jim nejblíž v roce 1965 znovuobjevený kaspický pony v oblasti severní Persie.

2/ Stepní koně

V daném případě se jedná o kopytníky, které charakterizuje jemná kostra, přesto rámcově velké koně, jejichž chrup se v průběhu evoluce přizpůsobil zpracování suché potravy. Podle EBHARDTova mínění, jejich rámec byl charakterizovatelný dlouhou horní linií a obdélnikovitým rámcem, sráznou zádí právě tak, jako jemnou srstí, resp. žíněmi oháňky. Připomínal berberské, ev. andaluzské plemeno. Z určitého aspektu také turkmenské koně. V exteriéru achal-tekinského plemena lze podobné znaky nalézt i v současnosti.

3/ Pra-pony

Z dvou typů severských pony, které nás v současnosti zajímají především EBHARDT hodnotí jako nejtypičštější, i v současnosti existujícího exmoorského pony s ohledem na skutečnost, že zmíněné plemeno nedoznalo téměř žádných změn exteriéru v průběhu své dlouhé evoluce! Z téhož důvodů se stalo exmoorské plemeno prapůvodním „otcem“ všech mokřadních a horských poníků právě tak, jako četných zemských plemen severní-, západní- a severovýchodní Evropy. Odpovídající klimatické podmínky a krmovinová základna měla bezprostřední vliv na utváření kvality a hustoty tělesného pokryvu koní: jejich srst se v průběhu času stala hustou a odolnou vůči vlhku; chrup se optimalizoval k přijímání a zpracování převážně tvrdých složek potravy. Prehistorické jeskynní malby znázorňují uvedené typy pra-pony s jejich dominantní hnědou barvou vřesovitého odstínu. Zmiňovaný předchůdce našich domácích koní se současně stal nejrozšířenějším pra-pony na Zemi. Tuto skutečnost potvrzují nálezy/vykopávky kosterních skeletů jak na území Evropy, tak v oblasti Přední-, centrální a Východní Asie. K identickým fosilním nálezům došlo také v severní Americe: od Aljašky po jižní oblasti Texasu. Tím se potvrzuje, že prapředek v podobě tzv. pra-pony existoval již na začátku poslední doby ledové, tj. před svým putováním přes pevninské přemostění zprostředkované dnešním prostorem Beringovi úžiny: ze své americké pravlasti na své pouti do Asie a dále do Evropy.

4/ Pra-chladnokrevník

Aby se stal obraz o jednotlivých typech koní z éry, která předcházela jejich domestikaci ucelený, je vhodné představit také poslední, čtvrtý typ, který tvoří pra-chladnokrevník, tj. tzv. poník tundry. Existenci zmíněného typu pra-koně potvrzují četné kosterní pozůstatky. Nebyly výjimkou ani nálezy zvířat, včetně měkkých tkání, které zachoval věčný led Sibiře. Podle EBHARTova názoru, vlivem drsných, asijských stepních klimatických podmínek se formoval/utvářel také exteriér asijského divokého koně. Podstatný vliv pra-chladnokrevníka se významnou měrou uplatnil při vzniku západoevropských chladnokrevníků z oblastí Alp,kterým předcházela celá řada vyhynulých diluviálních forem/podob, jakými byl Equus caballus robustus, ev. Equus caballus noricus a mnohé další. Jejich podobu věrně uchovává celá řada jeskynních maleb v oblasti Dordogne a Santander. Charakterizuje je různorodost exteriéru, a to jak v celku, tak v detailech. Tento poznatek koresponduje s výsledkem porovnání vnějších znaků našich současných, evropských teplo- a chladnokrevných plemen koní, resp. bezprostředního vlivu pra-chladnokrevníka na současné populace koní. Na utváření pra-chladnokrevníka a navazující generace mělo vliv množství přímých i nepřímých faktorů. Nakonec se vyvinul do podoby pohodlného, obtloustlého, pomalého, „krokujícího“ koně s masivní tělesnou stavbou, zpravidla nepřehlédnutelné mohutnosti, jehož tělesnou schránku chránil v zimních obdobích před chladem kožich medvědích parametrů z hlediska její hustoty a délky. Lebka s úzkým čelem a malými, hluboko posazenými očima a charakteristickými nozdry umožňuje téměř dokonalou představu o tomto zvířeti. Nelze opomenout ani losí nátrubek neboli „sněžní pluhovitý nos“, který se především v průběhu dlouhého zimního období s množstvím sněhu efektivně uplatňoval v rámci jeho odstraňování/odhrabování, aby zmíněnou částí lebky také vnikal do bezprostřední blízkosti potravy, za současného dočasného uzavírání nozder, čím zabraňoval přístupu sněhu do dýchacího ústrojí, doplňuje dřívější poznatky EBHARDTa ve své studii SCHÄFER (Pferdekennen, München, 1971).

 

 

Text a fotografie © M. Duruttya

Naše knihy:
HUCUL NOVÉ
První Česko-Slovenská monografie:H U C U L
Na její edici v r. 2017 se hledá generální sponzor
ETOLÓGIA KONÍ
Historicky první, komplexní, vědecky zpracované dílo o životních projevech koní z r. 1993.
KONE OD MURÁŇA
Podle editorky „vydání této knihy se ukázalo, jako zdařilý počin nakladatelství HIPO-DUR o životě koní ve volnosti. První vydání z r. 2000 a druhé rozšířené vydání z r. 2008.
VELKÁ ETOLOGIE KONÍ
Druhé rozšířené vydání stežejního díla tohoto vědného odboru z r. 2005.
MALOVANÝ SVĚT DR. V. HRABÁNKA
Monografie o osobnosti a díle malíře podmaleb na skle z r. 2008.
PLEMENNÁ KNIHA HUCULSKÝCH KONÍ 1950-2005
Komplex faktografických údajů o cca 650 jedincích, ulíhnutých v anotovaném časovém rozhraní.
MALOVANÝ SVĚT VÁCLAVA HRABÁNKA
Bibliofilní skvost, monografie dokumentující celoživotní tvorbu JUDr. Václava Hrabánka, malíře podmaleb na skle.
Web stránky: RED FLOWER s.r.o.