pro znalectví a poradenství v chovu koní
Dipl. Ing. Michael Duruttya, CSc., Ph.D.
KONĚ BENÁTEKExistují pojmy, vyslovením kterých se téměř žádná emoce nevyvolá. Na opačném pólu se však nacházejí encyklopedická hesla, která doslova spustí vodopád nikdy nekončících přívlastků, dojmů, zážitků, vzpomínek, chutí a vůní... Není se co divit, když je řeč o městě nevelkém, avšak po mnohých stránkách jedinečném! Jak již titulek našeho článku napověděl, mluvíme o věhlasných a dobře známých Benátkách. Nebudeme zde však uvádět výčet obvyklých cílů jeho návštěvníků, jakými je náměstí sv. Marka ukrývající m.j. slavnou kavárnu Florian v sousedství triumfu gotické architektury, ztělesněné Dóžecím palácem a ohromující krásou a monumentalitou baziliky sv. Marka, na dohled Velkého kanálu, zv.Canalazzo, protínajícího srdce Benátek s nejslavnějším mostem Ponte di Rialto, spojujícího jeho oba břehy. Opomeneme i možnost pohledu z výšky zvonice Kampanila na hemžení černých, štíhlých, elegantních gondol nebo na střechy sta renesančních paláců, na jejichž stěnách visí díla takových tvůrců světového dědictví, jakými jsou Raphael, Tizian, Tintoretto, Veronese, Tiepolo, Jan van Eyck, Donatello, Anthony van Dyck, de Chirico a mnozí další. Naším záměrem je totiž prezentovat čtvernohé atributy tohoto magického města, také dotvářející jeho neopomenutelnou identitu: k o n ě ! Po Benátkách, napodiv , běžně chodili koně, muly a mezkové. Např. v roce 1177 se ulicemi Benátek vezl papež Alexander III na mule. Uvádí se, že v roce 1361 vjeli do města na koních dože s jedenácti patriciji. Již původní obyvatelé laguny - Venetové se proslavili svým jezdeckým uměním. A pozdější Benátčané na tuto tradici úspěšně navázali. V roce 131O na náměstí Svatého Marka přijelo osmdesát jezdců. Měli rozkaz udržet veřejný klid a pořádek poté, co vyšlo najevo spiknutí proti státu. Na zmíněném náměstí se konaly turnaje. V roce 1364 po jedné takové podívané slavný básník Petrarca poznamenal, že Benátčané se skvělým jezdeckým uměním a zacházením se zbraněmi se vyrovnají " nejlítějším bojovníkům na světě ". Přes první kamenný most města - Ponte di Rialto vedla trasa konských dostihů , pokud závod v roce 1359 příslušný edikt nezakázal. K typickým zvukům města patřívaly dupot a řehtání koní. Ale to vše odnesl čas. V roce 1611 napsal anglický cestovatel Thomas Coryat, že v celých Benátkách viděl pouze jednoho koně. Později už tato zvířata nesměla chodit po ulici. Prostě tam pro ně nebylo místo. Další překážku představovaly mosty, stále častěji s kamennými schody. Z koně se stala taková vzácnost, že v roce 1789 paní Thraleová, britská autorka deníků, se zájmem pozorovala, jak Benátčané stojí ve frontě, aby mohli obdivovat alespon koně vycpaného. V 18. století se benátští patricijové stali terčem posměchu, protože neuměli jezdit na ničem jiné než na gondolách. To je důkaz, že každá dovednost se může vytratit, pokud se nezdokonaluje průběžně. Má pochopitelná pozornost při premiérové návštěvě Benátek patřila proslavené čtveřici – původně žárem zlaceným bronzovým koním, umístěným na průčelí baziliky sv. Marka. Jejich prapůvod halí opar tajemna ne nepodobný mlze neustále se povalující v podzimních dnech nad lagunou, změkčujíce ostré kontury z vod vystupujících paláců. Tyto sochy zřejmě vznikli ve 4. století před Kristem v Řecku, odkud putovali do Říma, kde zdobili vítězný oblouk císaře Trajána. Po 800 letech byli převezeny do Konstantinopole k dotvoření vrcholu Hippodromu, t.j. starověkého závodiště. Po vyplenění města v r. 1204 byli ukořistěny / uloupeny a převezeny do Benátek. V roce 1797 je „uměnímilovný“ císař Napoleon odvezl do Paříže. Po pádu Republiky a opětovném nastolení Francouzského království se v roce 1815 zmíněné koňské sousoší odstěhovalo zpět do Benátek. Doufejme, že již s definitivní platností. V současnosti jsou tyto sochy uloženy v bezpečí baziliky a turista vidí pouze jejich zdařilé kopie. V každém případě se jedná o jedinou zachovalou skupinu kvadrigy z dob římských. Předpokládá se také, že tvořili předlohu Donatellova jezdeckého pomníku Gattamelata v Padově. Nedílnou součástí benátských prostranství jsou jezdecká sousoší, z nichž bych zmínil alespoň impozantní dílo Bartolomea Colleoniho, který spodobnil krále Viktora Emanuela II. O trvalý rozruch se od své instalace v r. 1948 stará provokativní socha Nahého rytíře z dílny Marina Mariniho, umístěná na terase ke kanálu Grande, coby součást umělecké sbírky Peggy Guggenheim. Obdivovatele umění s hipologickou tématikou také osloví množství basreliéfu, z nichž převažuje sv. Jiří bojující s drakem. Hlad po koních, zpracovaných některou z možných uměleckých technik, potvrzuje také běžný pohled do výkladních skříní tohoto historického města. Většina bedekrů věnovaná Benátkám informuje turistu pouze povšedně o možnostech sportovního vyžití v tomto městě. Uvádí se, že na ostrově Lido je v činnosti cyklistická stezka, plovárna, tenisové kurty a golfový areál. Nás osobně pak zvlášť potěšila existence jízdárny. Profesionální zvědavost si vynutila časový prostor jednoho odpoledne k návštěvě tohoto zařízení. Protože jsem se v našich periodikách věnujících se jezdeckému sportu dosud nesetkal s původní reportáži o možnosti jízdy na koni v Benátkách, a to přesto, že tato turistická destinace patří dlouhodobě k vyhledávaným cílům československých turistů, zpravidla celých rodin, t.j. včetně dorostu s předpokládaným zájmem o tento druh sportu, následující řádky a obrázky věnuji právě jim. Na písečný ostrov Lido, dlouhý cca 12 km a široký pouhých 600 m, tvořící přírodní hráz mezi Benátkami a otevřeným mořem se zájemce dostane za přibližně 12 minut pravidelnou linkou vaporetta z přístavu San Marco, přes benátskou lagunu, k molu Santa Maria Elisabetta. Optimálním dopravním prostředkem k dosažení jezdeckého areálu považujeme autobus, který po tom, co projede prakticky celým ostrovem po hlavní třídě Lungomare G Marconi a opustí hustou bytovou zástavbu s dominancí svěží zeleně, živých plotů a pečlivě střižených trávníků, po 30 minutách staví nedaleko uličky, která nese nezapomenutelné jméno „Colombo“. Ta již tvoří hranici samotného areálu cíle naší cesty – jízdárny. Za branou benátského jezdeckého klubu vede jemným štěrkem vysypaná cesta. Jako první mine krytou halu standardních rozměrů, kterou dnes již pokrývá hustý porost břečťanu a psího vína. Chodník ústí na rozlehlé prostranství, z něhož se naskýtá pohled na plochu jezdeckého areálu včetně kolbiště, jehož podklad tvoří bělostný písečný povrch, který zcela koresponduje s převládajícím půdním podložím celého ostrova Lido. V pravé části popsaného volného prostranství stojí vzdušná, světlá stáj pro tři desítky koní, umístěných v boxovém typu ustájení. Členům „Circolo Ippico Venezia Lido“, ev. příchozím jsou k dispozici koně s dědičným základem jak anglické, tak arabské krve. Dětem slouží několik užitkových kříženců a poníků. Trénink probíhá pod dohledem zkušených cvičitelů, ovládajících několik světových jazyků. Na kolbišti vládne téměř hmatatelná, přátelská atmosféra, respektující disciplinovanost všech přítomných. To se týká jezdeckého oblečení, resp. užívání všech prvků ochrany zdraví. Ve stáji a obecně v celém areálu je pečlivá čistota právě tak, jako stav ošetření samotných koní ve skvělé kondici. V době naší návštěvy na opracovišti a kolbišti trénovalo několik lotů koní a to také díky nepravidelnému půdorysu jeho plochy ve tvaru „L“. Věkové rozmezí cca 20 jezdců se pohybovalo od 10 do 25 let. Uprostřed již zmíněného volného prostranství vybudoval jezdecký klub odpočinkovou zónu tvořenou z několika pohodlných lavic a umělohmotných křesel, určených doprovodu přítomných, aktivních jezdců, ev. návštěvníkům se zájmem o pohled na koně. Celý areál je obehnán ocelovým plotem a osázen stálezelenými druhy křovin. Jeden prvek ozvláštňuje tento jezdecký areál od stovek jiných po celém světě: v jeho bezprostředním sousedství totiž šplouchá Jadranské moře a na dohled ční do výšky obrovské žulové sloupy sv. Marka a sv. Theodora, symbolizujících vstupní bránu lodím připlouvajících v dávných dobách z různých končin světa do samého středu tohoto jedinečného města...
M. Duruttya |
|
