Agentura
pro znalectví a poradenství v chovu koní
logo HIPO-DUR

PRIMÁT DEUTSCHEN PFERDERENNBAHN BAD DOBERAN

V létě památného roku 1968 jsem se ve Vídni, cestou ze stavební brigády v Alpách věnoval zodpovědnému výběru svého, ve svých 24. letech prvnímu klasickému černému smokingu svého života (na bílý došlo až po téměř padesáti letech !), této nezbytnosti uvažovaných návštěv tamních novoročních koncertů, aktuálně na letním horkem vylidněné Mariahilferstrasse, ve ztemnělých útrobách salonu s obleky anglického střihu firmy „Lord John“, aby se pak jeho prezentace omezila po dlouhá desetiletí na zaslouženou pozornost domácích dam a těžko skrývanou závist jejich pánských protějšků.

V téže době prožívala své exklusivní letní prázdniny na pobřeží mondénního Ostsee má, v té době 12-letá budoucí žena Eva … odkud byla pár hodin před hanebnou okupací svými německými hostiteli ve spěchu přesouvána do Bratislavy, aniž by ji na nádraží tohoto města kdokoli z rodiny očekával …

Letos mne nenapadlo nic lepšího, než si nezapomenutelné a dnes úsměvnější stránky jejího mládí oživit narozeninovou párty návratem na toto místo s odstupem předlouhých 48. let. Ukázalo se, že Kühlungsborg – West pranic nestranil ze své nenucené elegance, šarmu a klidu. Není divu, že německá společenská smetánka houfně opouští území své jedenácté, neoficiální spolkové krajiny – Mallorku a obrací svůj interes buď k bouřlivému pobřeží Nordsee nebo k méně dramatickému, neb idylickému a přívětivému Ostsee.

Nezvykle podrobný popis okolností naší letošní osobní přítomnosti ve zmíněném koutě severního Německa potvrzuje svým způsobem obecnou osudovost našich životů. Mou odměnou za nápad cesty na sever se stal totiž objev, kolem kterého nás místní úzkokolejná vlaková souprava tažená parní lokomotivou zv. Molly vozila téměř denně. Zpozorněl jsem až v okamžiku, kdy v jedné z přibližně tuctu staniček naše souprava ani nezpomalovala. Abych této záhadě přišel na kloub, bylo nutné především identifikovat její název. Poznatek mne mírně řečeno vyvedl z míra. Na smaltované, černobílé tabuly se skvělo její prosté, byť pro mne osobně velevýznamné označení: RENNBAHN.

Co je na tom zaznamenáníhodného? Vždyť opuštěných, nefunkčních železničních stanic jsou po světě stovky, ne-li tisíce! Souhlasím. Avšak tato, postavená mezi městy Bad Doberan a Kühlungsborn byla zřízena s výhradním cílem dopravit diváky na dostihy. Zajímavou se stává tato informace až v momentě, kdy ji doplníme o poznatek, podle kterého je tato dráha nejstarší (!) na celém území bývalé Německé říše. Výsledek následného domácího studia pak odhalil skutečnost, že tamní dostihový komplex je vůbec nejstarším v rámci pevninské části evropského kontinentu! Jeho zakládající listina nese datum: 1822. To ho pochopitelně staví do zcela jiné pozice, významu, historického období a společensko-politických konotací.

Vše začalo díky vrozené zálibě Britů o nejrůznější druhy honů a posléze také vášní pro sázení. Jejich intuitivní potřeba života ohraničená řády a pravidly se nevyhla ani výše zmíněné kratochvíle, konkrétně vzájemnému poměřování koní a jezdců. Proto ty hmotnostní, věkové a distanční limity v souvislosti s dostihy anglických plnokrevníků. Koncem 18. století jsou uvedeny do života dostihy, označené jako „klasické“, vnímané diváctvem s největší pozorností, jako vyvrcholení dostihové sezony: St. Leger v Doncasteru měl premiéru v roce 1776, „Oaks“ v Epsomu v r. 1779 a Derby na stejném místě v r. 1780.

Myšlenka a následná britská praxe měla přirozeně vliv také na uvažování části veřejnosti na evropském kontinentu v podobě zájmu o chov a posléze také o provozování dostihů, organizovaných podle britského vzoru. První začátky odehrávající se na německé půdě se udály ve šťastné a optimální době vyvrcholení boje o svobodu. V roce 1820 jsou zahájeny první kroky k vytvoření předpokladů pro vznik a existenci pravidelných dostihů a přirozeně také chovu anglických plnokrevníků. Kde jinde , než v oblasti Mecklenburgska!1 Její rozsáhlá oblast již byla domovem chovu takových plemen koní, jakými je až do současné doby plemeno oldenburské, holsteinské, schleswigské, hannoverské a mecklenburgské, tj. vesměs těžkých německých teplokrevníků.

Zdejší chov koní podporovala místní šlechta. Její zájem se pochopitelně soustředil také na chov anglických plnokrevníků. Tato jejich snaha vedla v roce 1822 k položení základů tzv. Doberanského dostihového spolku (orig. Doberaner Rennvereins – pozn. autora), který již v srpnu téhož roku zorganizoval/odstartoval konání prvního dostihového dne. Mezi městy Bad Doberan a Bade se nacházející dostihová dráha již ve své době disponovala všemi potřebami a atributy nevyhnutnými k provozování regulérních soupeření koní a jezdců, čím se stal Doberan nejstarším a také prvním plnohodnotným německým provozovatelem dostihů na tomto území a současně dodnes provozovanou, stejnojmennou dostihovou dráhou Německa.

Byť je její význam v současné době bezesporu malý, proslavenost doberanské dostihové dráhy potvrzovalo její ukotvení v následném období v kalendáři tohoto sportu a start věhlasných koní oné doby. Od prvního ročníku se nejvyšší kvalita plnokrevníků soustřeďovala v dostihu, zv. „Fridrich-Franz-Rennen“ soupeřících o zisk putovní ceny – Zlatý bičík – který věnoval v r. 1826 Velkokníže Fridrich-Franz I. O tuto trofej bojovala celá plejáda tehdejších klasických vítězů, mezi které bezesporu patřil FLIBUSTIER, HYMENÄUS, PRINCE GILES I., KÜNSTLERIN, BOTSCHAFTER, PADISCHAH, EINTTRACHT, NICKEL, GEHEIMRATH, IMPULS, TROLLHETTA a SLUSOHR, kteří zdobí/tvoří seznam triumfátorů také zmíněného doberanského dostihu. Zcela jistě není bez zajímavosti, že další triumfátorkou na tamní dráze byla také maďarská „zázračná klisna“ hraběte Blaschkovicse, a to KINCSEM, která v Doberanu získala jedno ze svých 54 vítězství v kariéře své neporanitelnosti!

Mecklenburgští velkostatkáři, především hrabě Hahn-Basedow, dále rod Maltzahnů, Bassewitzů, Bielsů, Plessensů, Vossů, Pogessů, kteří se zasloužili o celkový průběh jednání stejně tak, jako o založení nejstaršího německého dostihového spolku z pozice prvních chovatelů anglických plnokrevníků a také amatérských jezdců. Přirozeně se jednalo o vytvoření všestranných podmínek k postupnému rozvoji tohoto panského sportu.

Podmínkou zařazení jezdců do jejich průběžného šampionátu se od roku 1830 stalo dosažení dvou vítězství. Zmíněná regule byla v platnosti až do roku 1852, odkdy musel amatérský jezdec dosáhnout deseti vítězství.

Samostatnou kapitolu tvořil, přirozeně, odchov plnokrevníků. Hrabě Hahn-Basedow, hrabata Bassewitzové na hřebčínech Prebberede a Wardow, hrabata Plessen-Ivenack dosahovali také v této oblasti největších úspěchů. V mecklenburgské oblasti odchované koně triumfovaly jak v nejvýznamnějších dostizích Německa (mezi které se řadil seriál s pojmenováním Union-Rennen a Hertefeld-Rennen) odchovanců hraběte Hahna, barona W. Biela, baronů R. Maltzahnů a také opakované triumfy v letech 1849 a 1850 na britských ostrovech, a to zisk Stewards Cup v Goodwoodu koní z chovu hraběte Hanse. TURNUS zůstal v konkurenci dvou tuctů místních anglických plnokrevníků, jakož i v Chesterfield Cup, pokaždé startujících se standardní hmotností místních yockeyů. Čtyři roky poté zaknihoval vítězství na britské půdě také mecklenburgský SCHERZ na dráze v Cambridgeshire v souboji dalších 18 konkurentů. Již zmíněný TURNUS pak zůstal v Anglii jako plemeník. Německé chovy pak v pozdějších letech posílilo několik jeho dcer.

Jedna ze zmíněných dcer plemenného hřebce TURNUS, jmenovitě LA MÉCHANTE se stala dlouholetou součástí základního stáda matek-klisen v hřebčíně Graditz. Než se však tak stalo, byla připuštěna americkým hřebcem UHLAN z Mount Vernonu. Z tohoto spojení pocházející dcera GRAVE AND GAY po WALDFRIED vrátila touto oklikou genetický vliv jejího dědy na německou půdu. Jméno mecklenburgského TURNUSe je uvedeno v rodokmenu takových proslavených plemeníků, jakými se staly ve dvacátém století GRAF FERRY, GANELON, GEORGIOS, GRAF ISOLANI, LADRO, TRAVERTIN, VON GROLLENICHT a jejich početných dcer.

Sedm let po položení základů doberanské dostihové dráhy a jejího spolku byl vytvořen berlínský „Spolek pro chov koní a koňskou dresuru“, nad činností které převzal zodpovědnost a osobní dohled samotný král Fridrich Wilhelm III. A 17. června 1829, notabene již dopoledne, v 9. hodin byl v Berlínské čtvrti Lichterfeld za účasti početného diváctva odstartován první dostih. Stal se ním rovinový na 3.750 m. Také druhý se běžel na stejné distanci. V obou si vítězství připsal plukovník Mezera se svým starším tm. hnědákem LEONARDO. Hřebcův původ byl dohledatelný v hřebčíně Neustat a.D. v tam působícím arabském otci KOYOLA. V nejrychlejším z obou dostihů byl dosažený čas vítěze 5:11 min. (po více než sto letech, v r. 1935 byl čas vítěze na stejné distanci 4:25,3 min. – pozn. autora).

V roce 1830 vzniklo v Berlíně nové sdružení pod názvem „Spolek pro chov koní a dostihy koní“ a položeny základy pro pravidelnou organizaci třídenních meetingů. Zaznamenání hodnou se stala zpráva, podle které trenérstvím byl pověřen bývalý anglický jockey Benskin. Díky své úspěšnosti se okamžitě stal oblíbencem tamních návštěvníků dostihů. V současném vnímání tzv. celebritou.

Chronologii vzniku dalších dostihových drah a souběžně s tím také nezbytných spolků charakterizovala živelnost a spontánnost: v roce 1832 byly položeny základy „Schlesische Verein für Pferde-Rennen und Tier-Schauen“. 31. května 1833, ve skorých ranních 7,30 hodin (!) byl odstartován první dostihový meeting ve městě Breslau. V roce 1834 ji následovala hannoverská oblast se svým „Würtenbergischen Rennverein“ ve Stuttgartu. Hamburg se mohl pochlubit dostihy v r. 1835 konaných na dráze zbudované v městské čtvrti Wandsbeck za osobní účasti pruského prince Wilhelma, pozdějšího krále Wilhelma I. V roce 1844 vzniká Düsseldorfer Reiter- und Rennverein“ a v tom samém roce se koná také první dostihový den. V r. 1852 byl založen „Hamburger Renn-Club“ a v srpnu téhož roku první dostihy v oblasti Horn, na místě současného konání Německé Derby. Koncem padesátých let (1858) se prezentovalo koupelné město Baden-Baden se svým „Gro3e Preis von Baden“ resp. s „ Zukunfs-Rennen“ (1859). Vzniká spolek v Brémách (1857); v 60. letech následující města Lipsko, Mnichov, Hannover, Halle a.d.S., Mannheim a Frankfurt a.M. Rok 1869 je ve znamení „Norddeutsche“ Derby. Dva roky před tím vzniká v Berlíně Union-Klub, z jehož podnětu vzniká Hoppegartener Rennbahn se skvělým a kompletním zázemím. Přes existenci hamburského derby a mnichovské „Hnědé stuhy“, přes velkolepost meetingů v Baden-Baden, srdcem německého turfu se natrvalo stává bezpochyby Hoppegarten.

Vraťme se však do místa našich letních vakácií r. 2016 v sousedství dostihové dráhy v Doberanu!

Poznatek, podle kterého dostihová dráha v lokalitě Bad Doberan disponuje prvenstvím své existence jak v Německé, tak Evropské souvislosti se stala podnětem k uvedení podrobnější časové chronologie jejího vzniku a dalšího vývoje, až do současnosti.

1793: Doberan byl knížecím letním sídlem. Založení prvního německého koupelného místa, zv. Am Heiligen Damm“ v sousedství města Doberan se stalo přičiněním Fridricha-Franze I. z Mecklenburgu – Schwerinu.

1804: V době, kdy život celého starého kontinentu byl poznamenán vojenskou přítomností císaře Napoleona Bonaparta se uskutečnil první dostih pod záštitou knížete Fridricha-Franze I. Na volných plochách po sklizni lánů pšenice mezi městy Doberan a nově vzniklým koupelným místem Heiligendamm.

10.8. 1807: Návrat knížat do Doberanu na osvobozená území této části Německa po sedmiměsíčním exilu v dánské Altoně. Přijetí, uvítání knížat zprostředkované místním obyvatelstvem v podobě jezdecké akademie v obci Reddelick u Doberanu.

1815: Fridrich-Franz I. byl rozhodnutím vídeňského kongresu jmenován velkoknížetem Mecklenburgska – Schwerinska; kníže Blücher si nechá dovézt věhlasného hřebce HERODOT, zrekvírovaného dříve z území Mecklenburgska armádou císaře Napoleona, a to z Francie, na základě písemného příslibu o jeho navrácení.

8.7. 1822: Obyvatelé uspořádají pro dědičného velkoknížete Paula Fridricha a jeho mladomanželu – pruskou princeznu Alexandrii triumfální přijetí v jejich letní rezidenci v Doberanu.

10.8. 1822: Den konání prvního dostihu anglických plnokrevníků na závodišti v Doberanu, podle pevných pravidel. Majitelem vítězné PAMINA byl Wilhelm von Biel. Cenu v podobě stříbrného poháru odevzdala majiteli koně kněžna Alexandrie. V následných letech vzniká tradice každoročního udílení dvou stříbrných a jednoho pozlaceného poháru v dostizích nesoucích princeznino jméno (zv. „Alexandrinenrennen“).

13.8. 1822: Založení Doberanského dostihového spolku „Doberaner Rennverein“. Prezidentem se stává dědičný velkokníže Paul Friedrich. Erbovním koněm dostihového spolku byl zvolen anglický plnokrevný hřebec HIGHFLYER (viz. faksimile originálu v podobě přítisku na německém korespondenčním lístku vydaném při příležitosti jubilea!).

10.2. 1823: Velkokníže Friedrich-Franz I. podepsal znění dostihových pravidel zformulovaných Doberanským dostihovým spolkem. Uvádí se, že 13. srpen je pevným datem zahájení dostihové sezony na místní dráze. Prvním dostihem pak tzv. „Selský dostih“ vypisovaný pro koně obyvatel knížectví. Doberanský dostihový spolek se stává – nadevší pochybnost – prvním, úředně potvrzeným knížecím sportovním spolkem Německa.

1826: Založení dostihů „O cenu Fridricha-Franze“ a také o „Zlatý bičík“ doberanským dostihovým spolkem. Oba tyto dostihy se konaly s malými pauzami až do r. 1936. Prvním vítězem se stal v r. 1826 šestiletý hnědý valach TYPHON hraběte Plassen-Ivenacka. Posledním vítězem z roku 1936 pak odchovanec hřebčína Ebbesloh, tříletý hnědák, hřebec NORDDEICH.

1837: Položení základů k dlouhé tradici dostihů pojmenovaných na počest iniciátora a sponzora „Friedrich-Franz“. Také zmíněný seriál dostihů se uskutečňoval téměř bez přerušení, až do roku 1937. Prvním vítězem se stal v r. 1837 tříletý hnědák, hřebec FRIGHT hraběte Plessen-Ivenacka. Posledním triumfátorem pak v r. 1937 dvouletá vraná klisna RHEINWACHT hraběte Wuthenau.

1827/28: Výstavba dřevěné divácké tribuny realizovaná podle návrhu britského stavitele Jamese Apperley-Beaurepaire.

Po r. 1830: Zahájení výstavby překážkové dostihové dráhy podle anglického vzoru, a to za hranicí existující doberanské rovinové dráhy.

1854: Nahrazení původní tribuny z r. 1827/28 postavením větší, s kamennou základnou a dřevěnou konstrukcí s kapacitou 400 diváků, ve stylu místních rekreačních brázděných budov.

1872: Připomínka 50. výročí „Doberanského dostihového spolku“ a 69-letého životního jubilea Velkokněžny-matky Alexandry, první zakladatelky jednoho z několika evropských klasických dostihů právě tak, jako majitele prvního vítěze tohoto dostihu z roku 1822 – Wilhelma von Biel, který byl této oslavy osobně přítomen. Součástí oslav se stalo shromáždění a vystavení všech (!) padesáti udělených cen, zv. „Alexandrinenbecher“ v areálu/zázemí doberanské dostihové dráhy.

1874: Vítěz Nemeckého Derby z r. 1872, hřebec HYMENAEUS vítězí v doberanské „Ceně Friedricha-Franze“ o „Zlatý bičík“. Hlavní dostih, zv. „Friedrich-Franz Rennen“ se od počátku do současnosti běhá na 2 200 metrů.

1876: Zázračná klisna KINCSEM vítězí v jubilejním 50. ročníku „Friedricha Franze“ o „Zlatý bičík“.

1886: Po dokončení výstavby železniční tratě: Rostock – Doberan – Wismar v r. 1883 byla v roce 1886 postavena také úzkokolejka mezi městy Doberan a lázněmi Heiligendamm včetně zastávky „Rennbahn“. Smyslem a cílem této části tratě bylo zjednodušení a ulehčení přepravy dostihových koní na místo dostihů a jejich následný odvoz. Také v současné době je zmíněný železniční provoz realizován pomocí parní lokomotivy.

1890: Výstavba nové, masivnější divácké tribuny včetně provozních prostorů: šatny, vážnice, buffetu, apod.

1915 – 1921: Důsledkem první světové války pro Německou říši z hlediska politického a hospodářského je v povojnovém období na doberanské dráze zcela přerušen dostihový provoz.

1921: Pojmenování města Doberan bylo doplněno o „Bad“, a to při příležitosti jubilea německého turfu: „100 let cvalových dostihů v Německu – plnokrevného chovu v Mecklenburgsku“

1922: 100 let „Doberanského dostihového spolku“; několikadenní dostihový meeting v Bad Doberanu.

1923: Konání cvalových dostihů je opětovně přerušeno z důvodů inflace, v souvislosti s prohranou válkou. Kníže Adolf Friedrich von Mecklenburg-Schwerin zastává post prezidenta Doberanského dostihového spolku a současně finančním podporovatelem jeho činnosti.

1926: V souvislosti s oslavou : 100. výročí dostihů Friedricha-Franze“ se koná několikadenní dostihový meeting.

25.7. 1927: Říšský prezident Hindenburg („Náš otec Hindenburg“, citát z Doberanského denníku) za velké účasti místních obyvatel a dalších hostů je účasten dostihového dne v Bad Doberanu.

1928: Zaznamenáníhodnou a současně nevšední událostí dostihového dne se stal přílet a hladké přistání vzducholodi „Atlantikflieger“ na nedaleké parcele se vzrostlým zelím.

1931: Konání automobilového závodu v režii ADAC na travnaté dráze. Z důvodu značného poškození plochy dostihové dráhy zůstalo její podobné využití z kategorie epizodních případů.

1939: Poslední dostihový den před vypuknutím druhé světové války. Dostihová dráha a její okolí v následném období slouží jako přistávací dráha německému letectvu.

1940/43: Odpoledne pod názvem „Doberan v Karlshorst“ se stalo v oněch letech místem jediného rovinového, resp. překážkového dostihu na dráze v Berlíně – Karlshorstu v režii Doberanského dostihového spolku. Sovětská armáda uspořádala v závěru druhé světové války v průběhu čtyř týdnů své první cvalové dostihy na doberanské dostihové dráze, a také poslední.

1946/47: V průběhu zimního období doprovázeném velkými mrazy využila Rudá armáda, utečenci a místní obyvatelé jednotlivé dřevěné části tribuny k topení; další masivní, zbylé části tribuny byly použity jako stavební materiál a na jiné, neupřesněné účely.

1954: Plány na opětovné postavení/obnovu divácké tribuny podle architekta Albrechta. Ze strany radních města Bad Doberan vynaložení potřebných nákladů bylo zamítnuto.

1956/62: Každoroční konání „selských dostihů“ za účasti polokrevníků a různých dalších teplokrevných plemen na Doberanské dostihové dráze.

1962: Výše uvedená tradice skončila v r. 1962 a obnovena byla až v roce opětovného sjednocení Německa.

1963: Závody terénních motocyklů na doberanské dostihové dráze.

1964: Část plochy dostihové dráhy byla proměněna k zemědělskému využití. Jiná její plocha sloužila, jako úložiště stavební sutě.

1991: Přípravy k oslavě „200 let Doberanského dostihového spolku z roku 1822“. Iniciátorem se stává primátor města Bad Doberan, Berno Grzech. Zodpovědným za obnovení cvalových dostihů se stal Hans-Heinrich von Leper z direktoriátu pro chov anglických plnokrevníků a dostihy.

7.8. 1993: V rámci oslav „200 let Seebad Heiligendamm“ a připomínky prvního dostihového dne, za účasti/startu anglických plnokrevníků po druhé světové válce konané na doberanské dostihové dráze před cca 12.000 přítomnými diváky a za účasti zástupců tisku, rozhlasu a televize.

1993: Uskutečnilo se vydání pamětní poštovní karty při příležitosti znovu obnovené činnosti „Ostseerennbahn Bad Doberan“ se zobrazením plnokrevného hřebce HIGHFLYER.

1997: Při příležitosti „175 let dostihové sportu v Německu“ bylo uskutečněno pět dostihových dnů, m.j. také slavnostní akt v heiligendammském léčebném domě, za účasti početné honorace z řad politiků a německého turfu z Bad Doberanu. Slavnostní proslov přednesl bývalý spolkový prezident Německé spolkové republiky a prezident Jockey clubu Německa Walter Scheel.

1998: Nadaci „Zlatý bičík Doberanského dostihového spolku“ jako čestnou cenu jednoho dostihu anglických plnokrevníků právě tak, jako do dalšího „selského“ dostihu s označením „Manfred-Breda-Rennen“ na znak vděčnosti za obnovení dostihů v letech 1991 až 1993 věnoval Manfred Breda.

1998/99: Z podnětu městského zastupitelstva města Bad Doberan se upravil majetkový vztah města k pozemkům sloužícím dostihům formou jejich trvalého převodu do vlastnictví Doberanského dostihového spolku s odůvodněním, že spolek pozemky pod dostihovou dráhou využívá prakticky nepřetržitě od roku 1822 formou pronájmu a o tyto se staral způsobem dobrého hospodáře.

2007: Mondéní charakter a estetická úroveň koupelného komplexu Bad Doberan – Seebad Heiligendamm byl potvrzen skutečností, že jeho prostory poskytly v roce 2007 zázemí pro setkání a jednání lídrů nejvyspělejších ekonomik světa, zv. G8 (USA, Japonska, Spojeného království, Německa, Francie, Itálie, Kanady a Ruska).

14.8. – 17.8. 2014: Doberanský dostihový spolek v tomto roce obnovil konání tradičních čtyřdenních dostihových meetingů v Bad Doberan – Heiligendamm. Podle vyhlášení prezidenta Dr. Wolfganga Rühle, v jeho průběhu se odstartuje 35 dostihů plnokrevníků běhaných na pravou ruku. Účastníky i přítomné diváky potěší množství sportovních soubojů na příslovečně kvalitním „doberanském tepichu“ dostihové dráhy. Vrcholem místní turfové sezony je dostih „Der Gro3e Lübzer Pils Ostsee Preis“ s dotací 22.500,- Euro (v rámcových dostizích se vyplatí 180.000,- Euro). Hlavním sponzorem se od roku 2008 stala OstseeSparkasse v součinnosti s agenturou Simony Samrey, díky kterým je garantována dlouhodobá a bezproblémová činnost dostihového spolku. Páteční dostihový program je doplněn populárním „Ladies Day“ v podobě tradiční soutěže návštěvnic o deset nejpoutavějších klobouků, jehož vítěze čeká finanční odměna. Jediným nepřímým problémem doberanského závodiště je nedostatek dostihových koní. V celém Německu chybí v současné době cca 400 plnokrevníků ve věku od dvou do čtyř let vhodných ke startu na zdejších dostihových drahách, konstatoval člen užšího kolegia doberanského dostihového spolku Harald Morgenstern a Volker Schleusner, tj. odpovídající/dostatečný počet startujících koní v jednotlivých dostizích.

2016: V roce 2016 uspořádá prezídium Doberanského dostihového spolku dostihový meeting, a to 19., 20. a 21 srpna. Letošní meeting se koná pod hlavičkou „ANPAK Superpackage Ostsee-Meeting Bad Doberan 2016“. Mezi sponzory má opětovné zastoupení pivovar Lübzer. Bude odstartováno 27 dostihů s mezinárodní účastí. Dostihová stáj ANPAK generálního sponzora z Hamburgu vyšle do letošního Doberanského meetingu dva své koně: 4-letého valacha ANPAK a čtyřletou klisnu RAMONA BEAT v tréninku u Toniho Potterse. Začátek dostihových dnů bude pokaždé v 13.30 hod.

Historii doberanského závodiště lze vnímat, jako nezlomnou sílu tradice … Chceme lepší důkaz?

1 Mecklenburg je region na severu Německa a v jižní části Baltského moře. Mecklenburg byl po staletí územím s vlastní historií a kulturou. Je součástí spolkové krajiny Mecklenburgsko-Přední Pomořansko. Je zaznamenáníhodné, že ve středověku (kolem roku 1167) ho získal do svého majetku český kníže Přibyslav (tzv. Terra Odobritorum), jehož stopa je nesmazatelně zapsaná do historie zdejšího kraje. V letech 1190 až 1227 byla tato severní část Německa okupována Dány. Politická jedinečnost Mecklenburgska v rámci jednotlivých spolkových krajin spočívá v tom, že jako jediná přešla bez mezistupně z feudálního státního systému do parlamentní republiky (od r. 1918 politická nezávislost coby svobodný stát). Nedílnou součástí historie této krajiny byl chov koní, tvořící zázemí doberanské dostihové činnosti. Mecklenburgské dostihové koně dosahovaly respektované obchodné značky již v první polovině 19. století. Tento úspěch byl podmíněn v podstatné míře zahájením křížení místních plemen s importovanými anglickými plnokrevnými hřebci. Výsledkem tohoto šlechtitelského procesu se stal vznik plemena mecklenburg, kterého charakterizuje nesmírná výdrž, síla a vytrvalost. Pokud byl připravován k dostihům, pak také rychlost. Odchov dostihových koní v tomto kraji nebyl výsadou místních šlechtitelských rodů, nýbrž také prostých sedláků, jak nás o této skutečnosti utvrzují historické záznamy. Dobrým příkladem je úspěšnost mecklenburgských koní z chovu neubrandenburgského koňského handlíře Lichtwalda kolem r. 1837.

Duruttya M.

Naše knihy:
HUCUL NOVÉ
První Česko-Slovenská monografie:H U C U L
Na její edici v r. 2017 se hledá generální sponzor
ETOLÓGIA KONÍ
Historicky první, komplexní, vědecky zpracované dílo o životních projevech koní z r. 1993.
KONE OD MURÁŇA
Podle editorky „vydání této knihy se ukázalo, jako zdařilý počin nakladatelství HIPO-DUR o životě koní ve volnosti. První vydání z r. 2000 a druhé rozšířené vydání z r. 2008.
VELKÁ ETOLOGIE KONÍ
Druhé rozšířené vydání stežejního díla tohoto vědného odboru z r. 2005.
MALOVANÝ SVĚT DR. V. HRABÁNKA
Monografie o osobnosti a díle malíře podmaleb na skle z r. 2008.
PLEMENNÁ KNIHA HUCULSKÝCH KONÍ 1950-2005
Komplex faktografických údajů o cca 650 jedincích, ulíhnutých v anotovaném časovém rozhraní.
MALOVANÝ SVĚT VÁCLAVA HRABÁNKA
Bibliofilní skvost, monografie dokumentující celoživotní tvorbu JUDr. Václava Hrabánka, malíře podmaleb na skle.
Web stránky: RED FLOWER s.r.o.