Agentura
pro znalectví a poradenství v chovu koní
logo HIPO-DUR

RENESANCE CHOVU HUCULŮ NA ŠUMAVĚ

„Daleké, široké, poklidné a svátečně vznosné hřebeny hor. Zvětralé prahorní kameny vrcholů. Houževnaté, zarytým vzdorem a bouřemi tvarované stromy se v nich uchytily sukovitými úponky kořenů. Hluboké kotliny, vyorané dávnými ledovci, zadržují v sobě černé, mohutné spousty vod. V polokruhu strmých skalných stěn, orámován jedlovým šerem, spočívá tu dar nezměrného ticha“, napsal před 150 lety Hans Watzlik. „Nebylo hor zlověstnějších po celé věky než toto majestátné rozmezí české a bavorské země, pokryté nekonečnými lesy a zrádnými močály, po staletí nepřístupné a divě se tmící horstvo, jímž nepronikl jediný splavný tok a jehož divočinu křižovalo sotva několik uzounkých soumarských stezek. Teprve pozdě a spoře vnášely sekery světlo do soumraku těch nebetyčných jedlových pralesů. A i dnes jsou to pouhé ostrovy v nekonečnu přírody do sebe uzavřené a ve své samotě dosud neporušené. V těch strmě zjizvených, bujně lesnatých, mokřinami a kamennými moři posetých úbočích výšin jsou skryta velká tichá jezera, zrcadla skal, temnojasná a ztracená, domovina světloplachých pověstí, které se dají vyprávět jen potmě. Kde vrchoviště s pokrouceným zakrslým podrostem a divoce plazivou klečí spočívají v nevýslovné samotě: Šumava!“

Které jiné plemeno zde proto mohlo najít svůj druhý, náhradní domov, než to huculské, pocházející s neméně nehostinných Východních Karpat, divokých Beskyd či rozsáhlých Polonin? Dlouho, ještě před historickým stěhováním těchto houževnatých horských koní na Šumavu jsem byl doslova jitřen vlastní pochybností, počas bezsenných nocí. A několikanásobně delší dobu po této události, v říjnu roku 1972, kdy jsem pak s obavami očekával zprávy o osudu, aklimatizaci muránských huculů, dobývajících svůj nový životní prostor v jihozápadním koutu České republiky. Až po zdárném odchovu prvního ročníku v ČR jsem se definitivně zbavil oné tíživé odpovědnosti za osud celé jedné populace koní, kterou jsem – zdánlivě s lehkým srdcem svěřil lidem odlišné mentality, kraji s jinou chovatelskou tradicí a zemí, kde huculský kůň byl svým způsobem cizím elementem. A také neodbytné vědomí, že charakter tohoto plemena po staletí vytvářely životní podmínky, kultura, etika a potřeby jejich dávných vlastníků, případně chovatelů, žijících v karpatském oblouku. Těsnost spojení obou subjektů m.j. vysvětluje totožné označení huculských koní s názvem jejich uživatelů, zvaných Huculové, prakticky dodnes.

Pocity, ne nepodobné již zmíněným, jsem v souvislosti s chovem huculů na Šumavě prožil o čtvrtstoletí později opět, vloni. Důvod byl ryze lidský. JUDr. Václav Hrabánek z důvodu vysokého věku ukončil jejich chov u Hartmanic, koně přesunul do Nepomuk a sám přesídlil blíž k civilizaci, do Kašperských Hor. Legendární lokalita, zv. Sterzmühle na osm let osiřela. Po úmrtí starého pána se opratí řízení chovu huculů chopil jeho syn, Mgr. Václav Hrabánek. Bude stejně úspěšný? Nenaplní se přísloví: „Nevstoupíš dvakrát do téže řeky?“

Abych se přesvědčil o skutečném stavu věcí, uklidnil se a zbavil pochyb, svou inspekční jízdu za koňstvem jsem dlouho neodkládal. Dnes již s čistým svědomím a se znalostí věcí můžeme prohlásit: Chov huculských koní na Šumavě byl v plném rozsahu obnoven! Než jsem však mohl napsat tuto zprávu, muselo se vykonat mnoho práce.

Proces obnovování chovu huculů provázela celá řada nevyhnutných kroků. K nim patřil úkol zvětšení, tj. rozšíření dříve nedostatečné výměry plochy pastvin a výběhů s netajeným cílem dosáhnout krmivové soběstačnosti. Ohrazení novězískaných volných ploch se realizovalo obvyklým a tradičním tříbřevnovým typem hrazení. Součástí obnovy chovu huculů v oblasti Hartmanic byla také nevyhnutná rekonstrukce stájí. To vše probíhalo v režii naší poradenské kanceláře HIPO-DUR.

Podstatu huculského stáda tvoří v současnosti šest chovných/plemenných klisen, reprezentujících huculské kmeny Gurgul, Oušor a Hroby. S potěšením lze také konstatovat, že všechna plemenitbyschopná zvířata disponují excelentním a plným původem (co se v případě koní tohoto plemena nedá pokaždé konstatovat). Jejich současný, průměrný věk je 13,3 let. To dává předpoklad jejich dalšího chovného využití, minimálně na období deseti let. Z hlediska exteriéru se plemenné klisny vyznačují korektní, harmonickou tělesnou stavbou, bez výrazných – huculské plemeno charakterizujících znaků (např. francouzský, případně rozbíhavý postoj končetin apod.). Základnímu zbarvení těchto jedinců dominuje šedý až tmavě šedý plavák, resp. hnědák různých odstínů, za potěšitelné absence nežádoucích, bílých znaků na hlavě a končetinách. Sedmičlenné stádo mladých, jeden- až čtyřletých koní tvoří tři hřebci a čtyři klisny. Světlou budoucnost tohoto chovu, neboli jakýsi příslib trvale dobrých časů spatřujeme v posledních přírůstcích z l. 2006/07 v podobě tří nádherných hřebečků. JUDr. V. Hrabánek při pohledu na ně by se zcela jistě pousmál a potěšil současně, vždyť genius loci šumavského chovu huculů ve stínu jeho 300 let starého mlýna zůstalo zachované. K užitku nového majitele a k potěše početných návštěvníků tohoto koutu Šumavy.

© Dipl. Ing. Michael Duruttya, Ph.D.

Naše knihy:
HUCUL NOVÉ
První Česko-Slovenská monografie:H U C U L
Na její edici v r. 2017 se hledá generální sponzor
ETOLÓGIA KONÍ
Historicky první, komplexní, vědecky zpracované dílo o životních projevech koní z r. 1993.
KONE OD MURÁŇA
Podle editorky „vydání této knihy se ukázalo, jako zdařilý počin nakladatelství HIPO-DUR o životě koní ve volnosti. První vydání z r. 2000 a druhé rozšířené vydání z r. 2008.
VELKÁ ETOLOGIE KONÍ
Druhé rozšířené vydání stežejního díla tohoto vědného odboru z r. 2005.
MALOVANÝ SVĚT DR. V. HRABÁNKA
Monografie o osobnosti a díle malíře podmaleb na skle z r. 2008.
PLEMENNÁ KNIHA HUCULSKÝCH KONÍ 1950-2005
Komplex faktografických údajů o cca 650 jedincích, ulíhnutých v anotovaném časovém rozhraní.
MALOVANÝ SVĚT VÁCLAVA HRABÁNKA
Bibliofilní skvost, monografie dokumentující celoživotní tvorbu JUDr. Václava Hrabánka, malíře podmaleb na skle.
Web stránky: RED FLOWER s.r.o.