DURUTTYA Z SÁRPATAK

 

Duruttya z Sárpatak (maďarsky Küküllő lábaközi Dorottya, sárpataki Dorottya nebo Dorottya család), je starý, málopočetný katolický panský rod ze Sedmihradského knížectví, uváděný již v polovině 18.století Uherského království, jehož členové vynikali v chovu koní, v pedagogice, v politice, ve vědě i umění.

Historie

Nejvzdálenějším známým příslušníkem rodu byl Dorottya János, narozený v Sedmihradské obci Nagyborosnyó (něm.: Gross-Weindorf; rum.: Boros Mare) v roce 1729 (skonal tamtéž v roce 1779). Celý život se věnoval zemědělství, zvlášť pak svému úspěšnému chovu koní pro potřeby armády. Tyto činnosti vykonával na zděděném rodovém hospodářství. Jeho manželka je uváděná v matrikách jako Dorottya Jánosné z Nagyborosnyó (1732-1802). Druhý genealogický stupeň tvoří László (1756, Nagyborosnyó); třetí Michael (1800, Nagyborosnyó; čtvrtý József (1825, Kis-Bun); pátý Mihály (1882, Sárpatak), kterým se zahájilo užívání predikátu Duruttya; šestý István Béla (1911, Duby); sedmý Csaba Michael (1944, Kassa); osmý Michal (1977, Revúca) a prozatim devátý Simon (2012, Dunajská Streda).

Významní členové

Členové rodu sehráli významnou úlohu v pedagogické, vědecké a publikační činnosti, resp. ve vojenské a sociální oblasti.

• János (1729-1779 Nagyborosnyó). Stal se zakladatelem nepřehlédnutelného a úspěšného rodu. Založil tradici chovatelství koní v naší rodině.
• József (1825 Kis-Bun – 26.03.1912 Sárpatak) z větve János (1729), velkostatkář, dvakrát ženatý. První manželství bylo bezdětné. Druhou manželkou se stala Zsófia, rozená Salomon (1844 Nagysólymos – 1930 Sárpatak). Charakterizovala jej velká míra altruismu, projevující se také tím, že kromě svým pěti potomkům poskytl pomoc, přístřeší a zaměstnání dalším dvanácti dospělým obyvatelům obce, kterým udělil právo užívat příjmení „Dorottya“ , které vnímáme/evidujeme – ve shodě se skutečností, jako, cit. „ne praví Duruttyovci“. V pozici představitele obce se osobně setkal s nejvýznamnějším revolučním básníkem Maďarů, Sándorem Petőfim v den jeho smrti na nedalekém bitevním poli.
• Mihály (26.5.1882 Duby - 18.05.1928 Beregszász) z větve János (1729), učitel a ředitel jediné německojazyční školy na Podkarpatsku a maďarské školy v Berehově, do svého předčasného skonu.
• István Béla (26.12.1911 Duby – 23.02.1998 Košice) z větve János (1729), absolvent Karlovi university v Praze, odbor kartografie a tělesná výchova. V roce 1938 zahájil své celoživotní poslání pedagoga, jako suplující profesor vzdělávacího ústavu Řádu premonstrátů v Košicích. 18.prosince 1938 byl jmenován řádným profesorem, do konce roku 1946. Od školního roku 1946/1947 se jeho pedagogická odbornost uplatňovala v následujících vzdělávacích ústavech: Státní gymnázium v Michalovcích, v Prešově a v Košicích: na Katedře tělesné výchovy (v dalším TV) Technické univerzity a na Katedře TV Lékařské fakulty; v Moldavě nad Bodvou, na Průmyslové škole v Košicích, Střední škole s vyučovacím jazykem maďarským v Košicích, v Pekařském a cukrářském učilišti v Košicích. Od 1.listopadu 1968 na Katedře TV Vysoké školy veterinárního lékařství v Košicích a souběžně na Katedře TV Vysoké školy ekonomické do 1.února 1976, kdy odešel do důchodu. Od roku 1918 byl členem a posléze náčelníkem skautů v Berehově a v Košicích. V letech 1940 až 1946 byl u vojenského velitelství v Košicích. Od 1.03. v hodnosti ppor. dělostřelectva do 26.06.1946 v Prvním armádním sboru, tj. do všeobecné demobilizace. V počátku byl přidělen na velitelství osvobozených území, po příchodu vlády pak na MNO – štábní roty, kde se stal jeho velitelem. Do vojenské zálohy odešel v hodnosti majora. V období let 1956-1978 byl členem ÚV Svazu tělesné výchovy a sportu; od r.1961 byl členem a podporovatelem kulturního svazu Maďarů CSEMADOK; od r. 1952 byl členem Československého atletického svazu; v roce 1955 se stal náčelníkem první Československé spartakiády. Za korektní, dlouholetý výkon atletického rozhodčího byl jmenován mezinárodním rozhodčím. Jako pátému v historii čs. atletiky mu byl udělen titul „Zasloužilý rozhodčí“. V Košicích položil základy lyžařského a bruslařského sportovního klubu, resp. klubu turistů. Ve veteránských letech se věnoval hodu diskem, ve kterém dosahoval řady úspěchů jak doma, tak v zahraničí.

1. Bilance publikační činnosti eviduje čtyři knihy, a to:
   Vzorové učební programy a plány všech odvětví tělesné výchovy a sportu;
   (Minta tantervek és tervezetek a testnevelés és sport minden ágára). In: SV TVaS, (1953). Praha : 243
   A testnevelés osztályozása a gimnáziumokban és szakiskolákban (Korektní klasifikace tělesné výchovy na gymnaziích a průmyslovkách). 1995, soukromé vydání. Košice: 148
   Zeměpis a topografie města Prešova (Východní Slovensko). rkp.
2. Přednášky na sympoziích a konferencích ( 4x );
3. Odborné práce a články popularizačního charakteru: ( 168x ), tj. spolu celkem 176 písemných prací.

ODKAZY

Reference

Kolektiv autorů: Bereg vármegye ismertetője, heslo: Duruttya Mihály tanár, 1925
V tomto článku byly použity překlady textů Ungarischer Lexikon in Böhmen-Morawien (Mehren) und. Slowakei. In: A Révai új nagylexikona segédkönyvei I. Autor: Viczián János, heslo: [276] Duruttya István Béla (Duby, Bereg vármegye), tanszékvezető, 1911.dec.26.
Batta György : Gólok és érmek, Pozsony, 1989
Szerkesztő : Sport Felvidéki Ujság (1944.ápr.29). 96 szám : Duruttya tornatanár úr felajánlotta tiszteletdíját a szegény levente számára.
Szerkesztő : Sport Felvidéki Ujság (1944.aug.16), 184 szám : Duruttya kassai testnevelő tanár 160 pengőt adományozott egy szegény levente javára.

• Michael Csaba (11.08.1944 Kassa - ) z větve János (1729), absolvent zootechnického oboru Vysoké školy zemědělské v Nitře (1972); doktorát na Vysoké škole zemědělské v Nitře (1990).

  10.10.1972 zahájil svou celoživotní chovatelskou praxi, jako hlavní zootechnik v hřebčíne Muráň s chovem koní plemena hucul, slovenský horský kůň a norik (550 koní);

  1.10.1978 je jmenován vedoucím chovu anglických plnokrevníků v hřebčíne Šamorín (175 koní);

  1.01.1986 vedoucí regeneračního chovu huculů v ZOO Košice (25 koní);

  Protože Dr. Ing. Duruttya odmítl kolaborovat s komunistickým režimem počas své profesní dráhy, byl mu od počátku zapovězen služební postup odpovídající jeho vzdělání a zkušenostem. Po předložení několikero věcných, konstruktivních a kritických odborných analýz, v roce 1986 mu bylo znemožněno pokračovat ve své úspěšné profesní dráze, resp. v publikování. Jeho zaměstnavatelem se nakonec stala organizace Spojů, v pozici manipulanta vlakových pošt.

  8.08.1988 živnostníkem (zhotovitelem podmaleb na skle s celkovou produkcí cca 2600 ks, jako trojjediný v Československu, do r. 1992), kromě domácího trhu jeho výrobky exportované do Západní Europy, USA, Japonska a Austrálie;

  1.08.1989 se stává vedoucím šlechtitelského chovu koní plemena norik a stáje sportovních koní hřebčína Betlanovce/Hrabušice (120 koní);

  3.02.1990 poradcem v Gestüt Erlenhof/Erlengrund (Západní Německo, Hessensko);

  1.01.1991 jmenován soudním znalcem u Krajského soudu Košice pro zemědělskou živočišní výrobu, se zvláštní specializací pro chov a výcvik koní a pro oceňování hippomobilních prostředků (kočáry, bričky, vozy a postroje);

  1.01.1993 správcem Dostihového závodiště Praha – Velká Chuchle;

  V roce 1994 se stal stálým členem redakce hippologického časopisu EQUITO v Bratislavě, který měl v Česku i na Slovensku nejvyšší odborný kredit.

  V letech 1994 až 1998 se stal poslancem. Reprezentoval Maďarskou občanskou stranu v Košicích.

  Z části zisku podnikatelské činnosti podporoval zdravotnictví, mj. Nadaci Charty 77 k zakoupení Leksellova gama nože; Interní kliniku FNsP v Košicích; Český červený kříž v Praze; Českou multiple sclerosis společnost Roska v Praze a Sjednocenou organizaci nevidomých a slabozrakých v Praze. V kulturní oblasti první a druhé vydání knihy „Chov koní“ autorů J.Dušek a kol.; vydání knihy „Hontalanul“ („Vyděděně“) autorky Polgáriné Katrenics Mónika (o životní pouti Dr. `Sóldos Bélu) ; výstavu „Divadelní fotografie O.Pernici z Národního divadla Praha v Košicích“, v rámci Dnů české kultury na Východním Slovensku a také výstavu „Koně od Muráňa“ téhož umělce při příležitosti 50.výročí založení hřebčína Muráň. Dále Krajskou vědeckou knihovnu v Košicích, v Bratislavě, Národní knihovnu v Praze a další desítky vybraných knihoven na území Slovenska a České republiky.

  V hřebčíně Šamorín odchoval „Koně století“ , čtyřnásobného vítěze Velké pardubické steeple-chase ŽELEZNÍKa a podstatným způsobem se podílel na zrodu nositelky „Klasické Trojkoruny“ klisně ARVA.

  Svou první monografii : „Etológia koní“ z roku 1993 z vydavatelství HIPO-DUR Košice, ve světové premiéře prezentoval v roku 1996 na scéně 48. Frankfurter Buchmesse.

  Výsledkem jeho biostatistické analýzy se stal důkaz o skutečné plemenné podstatě koní, importovaných z Ruska do Československa a dalších států Evropy, ev. světa, znehodnocujících v letech 60. až 90. chovy anglických plnokrevníků. Důkaz byl publikován v podobě dvou vědeckých prací („Ověření pravosti tzv. ruských plnokrevníků“ z r.2012 a „Jak to bylo v Rusku skutečně“ z r.2013, in : Galopp Reporter). Finanční vyjádření poškození chovů A1/1 v ČSR překročilo jednu miliardu Kč.

  V letech 2015 až 2017 Duruttya provedl první komplexní výzkum koní plemena exmoor, importovaných z britských ostrovů na území České republiky. Výsledky publikoval na své webové stránce a jako součást monografie HUCUL.

  Jeho iniciací se zásadním způsobem upravila podmínka kvalifikace startu překážkových koní ve Velké pardubické steeple-chase: z dřívějšího absolvování distance bez pádu se od roku 2023 stává také dosažený čas. Smyslem je omezení těžkých pádů startujících a účinná selekce koní v tomto extrémně náročném dostihu.

  V srpnu roku 2005 byl Dr. Ing. Duruttya uveden do „Síně slávy chovu koní České republiky“ za celoživotní vědeckou a publikační činnost a dosažené chovatelské výsledky.

PUBLIKAČNÍ ČINNOST

Monografie

ETOLÓGIA KONÍ
Vydavatelství HIPO-DUR Košice 1993
Košice: 303
ISBN: 80 – 901404 – 1 – 6

KONE OD MURÁŇA
Vydavatelství HIPO-DUR Košice 2000
První vydání
Košice: 323
ISBN: 80 – 968498 – 0 – 8

VELKÁ ETOLOGIE KONÍ
Vydavatelství HIPO-DUR Košice – Praha 2005
Praha: 583
ISBN: 80 – 239 – 5088 – 6

PLEMENNÁ KNIHA HUCULSKÝCH KONÍ ŽREBČÍNA MURÁŇ 1950-2000 Limitované vydání
Vydavatelství HIPO-DUR Košice 2005
Praha: 100

KONE OD MURÁŇA
Vydavatelství HIPO-DUR Praha 2008
Druhé rozšířené vydání
Praha: 398
ISBN: 80 – 968498 – 0 – 8

MALOVANÝ SVĚT VÁCLAVA HRABÁNKA Limitovaná edice
Vydavatelství HIPO-DUR Praha 2012
Praha: 435

NEMILOSRDNÉ ŠTĚSTÍ SÁGA RODU DURUTTYA
Vydavatelství HIPO-DUR Praha 2019
Praha : 757
ISBN : 978 – 80 – 270 – 5155 – 7

HUCUL
Vydavatelství HIPO-DUR Praha 2019
Praha : 640
ISBN : 978 – 80 – 270 – 7734 –2

A HUCUL LÓFAJ
Překlad monografie HUCUL z češtiny do maďarského jazyka, rkp., připravený na vydání v Maďarsku 2022

Další texty

• Knižní statě ( 4x )
• Učební pomůcky, skripta ( 1x )
• Diplomové, rigorosní a disertační práce ( 5x )
• Původní vědecké práce ( 39x )
• Přednášky na symposiích a vědeckých konferencích (28x )
• Odborné práce popularizačního charakteru ( 351x )
• Studie publikované na webové stránce www.duruttya.com ( 71x )
• Překlady novinových článků ( 14x )
• Zlepšovací návrhy, realizované ( 1x )
• Kritické analýzy ( 5x )
• Investiční záměry ( 6x )
• Oponentské posudky na diplomové a disertační práce ( 103x )
• Soudně-znalecké posudky ( 526x )
• Odborně-znalecké posudky ( 37x )
• Interview pro tisk, rozhlas a televize ( 36x )
• Propagační fotografie ( 3x )
• Seznam vyžádaných separátních prací ( 17x ), tj. spolu celkem 1.264 písemných prací.

V průběhu let se stal členem Československé vědecko-technické společnosti – odborné skupiny pro chov koní, Turf clubu, Sdružení evropských znalců Tegevofa, České a Slovenské etologické společnosti a také Mezinárodního Syndikátů novinářů.

ODKAZY

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů Ungariches Lexikon in Böhmen-Morawien (Mehren) und Slovakei. In : A Révai új nagylexikona segédkönyvei I. Autor : Viczián János, heslo : [277] Duruttya Mihály s. 97, r. 1992, ed. Babits Kiadó, ISBN : 963-7806-83-0; 963-7806-84-9.

Duruttya, Csaba, Michael, Dipl. Ing. CSc., Ph.D ( Tableau významných osobností se zásadním vlivem na chov koní plemena hucul ). In : HUCUL, 2019 ( monografie ). Praha : 406 – 407.
ISBN : 978-80-270-7734-2.

Dvorana slávy : Dipl. Ing. Michael Duruttya, Ph.D. In : Katalog 12.Mezinárodní výstava koní, Jezdectví, Lysá nad Labem 16.-18.09.2005. Pražská vydavatelská společnost, P.O.BOX Praha 3, Praha : 10.
Dipl. Ing. Michael Duruttya, Ph.D., In : www.duruttya.com, Košice – Praha : 2005 – 2023.

Sága rodu Duruttya. In : Nemilosrdné štěstí, 2019. Vyd. HIPO-DUR, Praha : 725.
ISBN : 978-80-270-5155-7.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

A murányi fennsík lovai. In : HÉT, XXI., 1976, vyd. Csemadok, Bratislava : 26 – 27

Kam rastú chlapčenské lásky. In : OBRANA LIDU, XXXV., 51 - 52, 1976, vyd. Praha – Bratislava : 14

Lovak a fennsíkon. In : ÚJ IFJUSÁG, XXV., 29., 1976, vyd. Bratislava : 10

Mohykáni ostávajú. In : SMENA NA NEDELU, XXIX., 1976, vyd. Bratislava : 3

Ennek a lónak jól kellene futnia. In : ÚJ SZÓ, XXXVIII., 49., 1985, vyd. Bratislava : 7

Ing. Michael Duruttya kandidátem věd. In : ZPRAVODAJ, 5 – 6., vyd. Státní závodiště Praha, k.ú.o. Státní plemenářský podnik Praha, 1990, Praha : 73

Rassenbildender Prozess vor dem Abschluss. In : SCHWEIZER KAVALLERIST, LXXIX, 15., 1989, vyd. Pfäffikon – Zürich : 50 – 52

Muran : halbwild und gutmütig. In :REITER REVUE INTERNATIONAL, 9., 1980, vyd. Verlag H. Lapp, Mönchengladbach : 1583 – 1587

• Dorothea ( 30.03.1962 Karlsruhe - ) z větve Petrus (1866), doktor politických věd, diplomatka a vyslankyně v Tokiu.
• Olivér ( 1969 Fehéregyháza - ) z větve Petrus (1866)), podnikatel, statkář, dodavatel lanýžů, chovatel psů plemena husky, mnohonásobný mistr Rumunska ve psích zápřazích ( masher ).
• Zuzana ( 14.02.1975 Revúca - ) z větve János (1726), socioložka, absolventka Humboldtovi univerzity v Berlíně. Pracuje pro mezinárodní korporace v oblasti efektivního využívání lidských zdrojů.

Errata

Z důvodu dřívějších osobních, lživých informací, které nám poskytl bratr Zuzany Duruttyové a můj syn v jedné osobě, zjistilo se, že tato není absolventkou Humboldtovi univerzity, /odbor sociologie/, není zaměstnaná, jako odbornice pro optimalizaci lidských zdrojů, není činná v německém automobilovém průmyslu, nežije v Berlíně a nevlastní v místě nemovitosti. Popravdě: žije již 11. rokem jako nezaměstnaná na Slovensku, v Šamoríně.

Za výšeuvedené dřívější chybné informace se čtenářům naší webové stránky omlouváme. Stejně tak, jako za totožné nekorektní informace, uvedené v našem knižním díle: „Nemilosrdné štěstí“ /Sága rodu Duruttya/: text na str.61.

Duruttya, M., Praha, 01.04.2024