UŽITEČNOST ZNALOSTÍ ZDÁNLIVÝCH MALIČKOSTÍK dnešnímu zamyšlení mne přivedla opakovaná zpráva referující o situaci na ukrajinské frontě v oblasti Dnipra (dříve Dněpropetrovská oblast) a údivu agresora, neschopného zlomit odpor domácích, hájících svou svobodu, proti mnohonásobně větší přesile, připomínající boj antického Davida s Goliášem, včetně obecně známého vyústění tohoto soupeření. Poprvé jsem se o Dnipru dočetl koncem sedmdesátých let minulého století při studiu pedigrée hřebečka, kterého zakoupil hřebčín Šamorín a umístil na farmu chovu anglických plnokrevníků, který jsem v té době řídil. Jeho matka ŽELATINA * donského plemena, pocházela ze zmíněné, v současné době válkou zmítané oblasti. Její potomek, narozený v roce 1978, dostal jméno ŽELEZNÍK. Ukázalo se, že jeho tělesné proporce jej limitující v uplatnění v rovinových dostizích (byl malého vzrůstu). Proto byl přesunut do stáje překážkových koní. Čas potvrdil prozíravost tohoto rozhodnutí. Po sérii lehčích přípravných dostihů a hledání jezdce, který by ŽELEZNÍKu vyhovoval, dozrál čas k jeho startu v nejtěžším překážkovém dostihu starého kontinentu, v slavné „Velké pardubické steeple-chase“. Protože v následujících letech ŽELEZNÍK v tomto dostihu zvítězil čtyřikrát v jeho 132-leté historii, a to dodnes jako jediný (!), byl zaslouženě jmenován „Koněm století“. Jeho chovatel byl pak v roce 2005 zařazen do „Síně slávy chovu koní České republiky“. *Plemennou podstatu koní donského plemena z území současné Ukrajiny tvořila v minulosti plemena žijící na sever a severozápad od Arábie, tedy Malé Asie, Sýrie, Mezopotánie a v zakavkazských oblastech, např. Arménie, tj. koně blízcí typem a výkonností arabským koním. Vysokou úrovní chovu se proslavilo Turskmensko a dále i Turecko. Výkonné stepní koně chovali také Kirgizové a Baškirci. Od 18. století se zahájilo křížení místních plemen koní arabskými hřebci, později anglickým plnokrevníkem. Vzájemným křížením pak vznikl tzv. donský kůň. Na základě hodnocení vnějších exteriérových znaků lze usuzovat, že také původ ŽELEZNÍKa tvořilo plemeno donského koně, křížené anglickým plnokrevníkem. S odvoláním na Plemenné knihy anglického plnokrevníka z let 1960 až 1990, do Československa se dovezlo cca 270 koní obou pohlaví, pocházejících z oblasti Doněcka, Chabarovska, Krasnodarska, Belanska, Onufrijevska, Černihivska a Charkovska, uplatňujících se především v překážkových dostizích (3x trojnásobné vítězství ve VP, apod.). V hippologickém světě se traduje názor, podle kterého, jaký má národ charakter, takový mají jimi odchované koně, a obráceně. V dlouhé historii lidstva se tato empirie nesčetněkrát potvrdila. Středověké období bylo historický velmi dramatické, a to zejména v 10. století, neboť téměř celá Evropa byla ve znamení válek. Ze severu to byla invaze Vikingů, od jihu trvala nadále invaze Maurů, od východu se valily uherské kmeny. I když zaujímá středověk ve vývoji lidstva jen deset století, jsou mezi jednotlivými časovými etapami výrazné kvalitativní rozdíly, a to ve společenské i hospodářské sféře. Tyto rozdíly, se přirozeně promítly i v proměnlivosti funkčního využití koní. Změny vyvolala jak nová válečná technika, tak i určitý pokrok v dopravě. To se promítlo do změněných požadavků na výkonnostní typy koní a systém jejich přípravy. Při migracích ve válečných akcích se utvářela četná lokální plemena a rázy. Kůň se stal jakousi vizitkou vyspělosti národů, které je choval, nebo vlastnil. Své přesvědčení opírám o výsledky svého celoživotního studia vývoje a etologie těchto zvířat, podpořené stejně dlouhou chovatelskou praxí. Samostatnou poznámku si zaslouží ŽELEZNÍKovo chování, odporující všem teoriím o racionálním, pudovém chování zvířat, žijících v průběhu své evoluce ve stádech. Stalo se tak v polovině jeho posledního startu ve Velké pardubické, kdy v situaci hromadného pádu ztratil svého jezdce. Očekávalo se, že v této, emočně vypjaté situaci se po postavení rozeběhne za vzdalujícím se polem šťastnějších koní a jezdců. Zdůvodnění omlouvající předpokládané chování ŽELEZNÍKa je prosté a vědecké současně: stádový pud je silný podnět, který vzbuzuje činnost k následování stáda. Kterýkoli podnět se může stát pudem, je-li dost silný. Čím silnější je podnět, tím více má funkci pudu. Jedná se o vnitřní sílu organismu, která jej „pudí“, ve smyslu nucení k jisté aktivitě. Obecně, každé chování jedince je ovlivněno silami, jejichž podstatou jsou „potřeby“, pudy, resp. instinkty. Nestalo se však tak, jak předpokládala teorie: ŽELEZNÍK neopustil svého jezdce, nechal se obsednout a za frenetického povzbuzování přítomných diváků se jal pronásledovat vzdalující se pole jezdců a koní. Nakonec to, tento 13-letý valach, stihl. Svým čtvrtým triumfem se stal nesmrtelným překážkovým koněm Československa. Zcela zaslouženě! Sleduji-li dnes archivní televizní záznamy jeho dostihů ve V.P., zřetelně vidím ŽELEZNÍKovo rozvážné, precisní až chladnokrevné a navýsost účelné chování, které doprovází absolvování kurzu, podpořené v případě nutnosti, tj. v kritických momentech, rozhodujících o konečném výsledku tohoto dostihu, projevem neuvěřitelné zarputilosti. Jako by svému okolí, soupeřům a publiku vzkazoval: „Já neuhnu!“, „Já se nevzdám!“, „Já teda ne!“. V takových momentech mne mátlo a současně překvapovalo jeho chování, jeho morálně-volní vlastnost, která je vlastní a tak ceněná především v případě příslušníků anglického plnokrevného plemene. Tomu dominuje vrozená, neotřesitelná touha po vítězství: vytrvalost, pracovitost, houževnatost, nezdolná chrabrost, schopnost překonat – kromě překážek na dráze, také všudypřítomnou bolest. Především v kritických okamžicích nejtěžšího dostihu starého kontinentu dokazoval, že i ve vysokém věku (koní) lze s přehledem porážet pravé anglické plnokrevníky. A tato skutečnost zvýrazňuje v případě ŽELEZNÍKa nejzřetelněji jeho individuální kvalitu a schopnosti. Jestli ti Ukrajinci disponují jen zpola takovou odvahou, houževnatostí, statečností, zarputilostí, jakou oplýval ŽELEZNÍK, nemám pochyb o konečném výsledku této války: Rusko porazí na hlavu! O tom jsem přesvědčen. Přesto, že proti sobě stojí nepoměrně rozdílné armády co do početnosti, nesrovnatelně různé velikosti a výzbroje! Vysvětlením jsou především ony diametrálně rozdílné morálně-volní vlastnosti lidí na obou zúčastněných stranách tohoto konfliktu. To je ta analogie mezi Ukrajinci a jejich národním plemenem koní. Tato zdánlivá maličkost jejich soupeřům unikla a stane se jim nakonec osudnou. Přesto, že proti sobě stojí nepoměrně rozdílné armády co do početnosti vojska a nesrovnatelně velké výzbroje. Vysvětlením jsou diametrálně rozdílné morálně-volní vlastnosti lidí na obou stranách tohoto konfliktu. Co mi to jen připomíná? No ŽELEZNÍKa přece! Praha 29. srpen 2022 Duruttya Michael |