pro znalectví a poradenství v chovu koní
Dipl. Ing. Michael Duruttya, CSc., Ph.D.
Duruttyova první monografie HUCUL vychází již také v MaďarskuCo víc může vypovídat o kvalitě, odborné úrovni a komplexnosti informací tohoto díla, jako její očekávaný úspěch v krajině, která by mohla mít ve svém státním znaku koně? Přece v Maďarsku, poté co stejného uznání se dočkalo v Polsku, na Slovensku a v Čechách. Překlad původního díla z češtiny do maďarštiny si objednal Maďarský celostátní svaz chovatelů huculů a dalších plemen koní s hůlkovou mírou nepřesahující 150 cm. U koho jiného si mohl objednat Maďarský Svaz chovatelů huculů překlad mé monografie, než u samotného autora tohoto opusu, který absolvoval střední školu s vyučovacím jazykem maďarským, ukončenou maturitní zkouškou. Po pár letech složil státní jazykovou zkoušku v Praze, z maďarštiny, před komisí, kterou tvořil sbor profesorů z budapešťanské univerzity. Výsledek mne opravňuje k výkonu překladatelské a tlumočnické činnosti. Připomínám, že téměř celou svou chovatelskou činnost jsem realizoval na území Slovenska s převahou maďarsko-jazyčního obyvatelstva! Navýsost odborný text v rozsahu 645 knižních stran byl přeložen během pěti měsíců /1200 strojopisných stran/. Potvrdil se dávno známý poznatek o podrobnějším rejstříku odborného názvosloví v maďarském jazyce, konkrétně v případě popisu prvků exteriéru těchto zvířat, včetně jejich barev, lokomočních projevů a etologických charakteristik, než v češtině. Se zadostiučiněním mohu hodnotit skutečnost, že pouze výjimečně jsem byl nucen uchopit maďarskou odbornou, hippologickou literaturu z období let 1550 až 1750 /ve třech případech …/. Při uvedené překladatelské činnosti jsem si nemohl nevšimnout a obdivovat vynalézavost vlastníků, ev. majitelů koní dávné minulosti při tvorbě tohoto odborného názvosloví /maď.: „találékonyságuk képességeik ejtettek rabul“/. Také se mi potvrdila ověřená pravda, podle které překladatelská činnost nebo vyučování zdokonaluje jazykovou pohotovost také samotného, zkušeného překladatele. Jedno z oněch tří výrazů z kategorie zřídkavých a v českém hippologickém názvosloví zcela neznámým tvořil horpasz. V maďarštině „horpasz“ bylo ve významu např. propadu /terénu/, z anatomie /lebeční kosti nebo hrudního koše/, stavu budovy /podlahy/, finanční situace /akciového trhu nebo měnového kurzu/, techniky /částeček hmoty roštem/, ev. ve smyslu: tvář se propadá únavou. Propadlina, prohlubeň a prohloubení pak tvoří různou variantu téhož. Jeho významová analogie by v českém jazyce mohla znamenat „hladovou jámu“, popisovanou v případech podvyživených dobytčat /nevhodně, nebo neadekvátně živených krav a skotu obecně/. V případě koní je podobný stav podvýživy zcela ojedinělý, vzácný. Touto skutečností zdůvodňuji absenci analogického výrazu v maďarštině a recipročně v českém jazyce; možnost otrockého překladu pak hodnotím, jako zcela nevhodný, nepatřičný, ev. neadekvátní, tj. nešťastný. V průběhu práce na překladu české verze monografie HUCUL do maďarského jazyka jsem se přistihl nad úvahou, jaké bude skóre prodejnosti tohoto díla mezi českou a maďarskou edicí tohoto díla, reflektující zájem odborné a laické části čtenářské obce takové literatury? Brzo se uvidí! Je také zaznamenání hodným a neopomenutelným faktem, že edicí monografie HUCUL v maďarském jazyce se završila práce na vytvoření dostupnosti tohoto zdroje informací ve všech historických státech c. a k. monarchie s chovem koní huculského plemena. Následujícím textem zřejmě vynáším na světlo to, co by mělo zůstat skryté v temnotách. Do kompletizace monografie HUCUL chybělo několik málo stran, když mne ve snu oslovil otec. Tato skutečnost je zaznamenáníhodná vzhledem k tomu, že s otcem se mi nikdy nezdálo: V tom snu mne otec požádal, abych na první stránku chystaného díla umístil své věnování a jeho fotografii, ve společnosti koně. Popravdě, tuto příhodu jsem považoval za natolik bizarní, že jsem ji nikomu nevzpomenul. Následující noc se sen do puntíku zapakoval. Ráno jsem si beze slov sedl ke krabici s archivními, černobílými fotkami z dob řízení hřebčína Muráň. Sepsal jsem věnování otci a vytvořenou stránku umístil tam, kam taková hommage patří. Zmíněný sen se mi už nikdy nezopakoval… A potom nevěřte existenci světa mimo naše poznání, či chápání? A na závěr odcituji názor vydavatelky monografie HUCUL a majitelky nakladatelství HIPO-DUR, paní Janzetičové: „ Z mnoha zřejmých důvodů má blíž k autorovi jeho vydavatel, než zpovědník. Přesto nebo právě proto mne M. Duruttya překvapil. Dokázal totiž oživit vzpomínky na začátek své profesní dráhy, byť se již drahnou dobu vyhříval v paprscích slávy svých chovatelských úspěchů a vědeckého díla světového významu. Oceňuji jeho bravurní mentální a fyzický návrat k tematice huculských koní. V monografii HUCUL zanechává svým současníkům a následovníkům komplexní, nadčasové dílo, hodné velikána evropské hippologie. Jeho konkurentům nezbývá, než si v duchu říci: „Nestačilo, že ji napsal, ještě ji musel napsat tak skvěle!“ Duruttya M. |
|
