Hommage panu docentovi NovackémuOpožděně sice, avšak s nemenším smutkem jsem přijal správu o náhlém odchodu vzácného člověka, respektovaného odborníka, skvělého pedagoga, znalce etologie velkých savců žijících na území Alpského a Karpatského pohoří, kolegu a milého přítele z Bratislavy, Doc. RNDr. Martina Novackého, CSc. K našemu prvnímu osobnímu setkání došlo na půdě Vysoké školy zemědělské v Nitře 15. března 1990, v rámci obhajoby mé disertační práce s názvem „Etológia koní plemena anglického plnokrevníka“, které byl oponentem, spolu s Doc.Ing. Jaromírem Dušekem, DrSc. a Ing. Stanislavem Waksmundským, CSc. V průběhu následujících 34.let se stal mým trpělivým a pozorným konzultantem a rádcem dlouhé řady mých studií a vědeckých prací, zaměřených na okruh otázek spojených se životními projevy koní, s kterými byl spojený můj profesní život a vědecká kariera. V průběhu neuvěřitelně dlouhého období třetiny století jsme ani na okamžik neztratili vzájemný kontakt. Fakt této skutečnosti potvrzuje tak živá osobní korespondence, jako i hodnocení mých výsledků výzkumů exmoorských koní, importovaných z britských ostrovů. Oblast našich zájmů tvořila také málo řešená otázka učenlivosti koní, jejich inteligence, kterou dodnes halí hustá mlha nevědomostí a pověr. Mezi námi vládlo pevné přesvědčení, podle kterého poznatky související s fenoménem učenlivosti nabývají největší význam právě v chovu koní a jsou neopomenutelné právě ve sféře hippologie, k požadované manifestaci výkonnosti těchto zvířat. Čest jeho trvalé odborné a lidské památce! Dr., Dipl. Ing. M. Duruttya |