pro znalectví a poradenství v chovu koní
Dipl. Ing. Michael Duruttya, CSc., Ph.D.
HISTORIE A SOUČASNOST ZÁVODIŠTĚ MÜNCHEN – RIEMReportáž „Na vlastní oči“
Řízením osudu se nám poštěstilo prožít třičtvrtě roku v pohostinném a inspirativním prostředí luxusu předměstí bavorského hlavního městě, zv. Riem. Nedaleko stejnojmenné stanice metra, vzdálené pouhých patnáct minut od mnichovského radničního náměstí (Marienplatz) se rozprostírá rozsáhlý komplex dostihových drah, využívaných k provozování jak cvalových, tak klusáckých dostihů včetně nezbytného zázemí v podobě tréninkových ploch, stájí, nesčetných individuálních výběhů, veterinární kliniky, ubytoven, odborného učiliště právě tak, jako rozlehlých parkovišť určených ve dnech konání dostihů návštěvníkům a v týdnu majitelům a trenérům. Celý areál je doslova utopen v zeleni, která zajišťuje jeho intimitu a dokonalou izolaci od rušivých vlivů dnem a nocí hlučící supermoderní metropole této spolkové krajiny Německa. Původní mnichovský dostihový spolek v Riem vznikl v r. 1865, avšak dostihový sport (turf) v Bavorsku je podstatně staršího data. Již o 500 let dříve existoval například dostih o „šarlátovou stuhu“. Vítěz skutečně získal cenu v podobě sukna zmíněné barvy 30 loktů dlouhé (cca 10 m). V bavorských a také vídeňských kronikách se nalézají záznamy o konání soutěží koní z r. 1392 a to v místě dnešního Straubingu (Dolní Bavorsko) s označením „šarlátové dostihy“. Je tudíž zcela průkazné a zřejmé, že již dlouho před vznikem mnichovského dostihového spolku v r. 1865 byl zde turf udomácněn a u místního obyvatelstva se stal vyhledávanou kratochvílí. První doložený dostih koní na dohled alpských velikánů se uskutečnil již v r. 1436 při příležitosti sňatku knížete Alberta III. a princezny Anny z Braunschweigu. Od r. 1448 se dostihový meeting konal se železnou pravidelností (kromě válečních let) na území hlavního města Horního Bavorska v místech, označovaných, jako „mnichovská tereziánská luka“, coby součást lidových slavností. K oživení pravidelného mnichovského dostihového provozu dochází až po roce 1810 a tvoří do dnešních dnů vyvrcholení světoznámých, zářijových pivních slavností (v podobě Oktoberfest-Rennen). V r. 1866 se zahájilo vypisování propozic dostihu, zv. Bayrische Zuchtrennen, který byl přístupný koním odchovaným na území Bavorska. Prvního vítěze zmíněné výkonnostní zkoušky – polokrevníka – odchoval poručík 1. bavorského regimentu kyrisníků, hrabě L. Bacinetti. V roce 1866 zvítězila PAULINE, která si svůj úspěch v r. 1867 zopakovala. V letech 1868 a 1869 se zmíněná chovatelská cena nekonala. V r. 1870 zvítězil ELBEDAVY, valach s K. Spohrerem v sedle, který při svém triumfu sedlal také již zmíněnou PAULINE. Od r. 1900 byl dostih přístupný již pouze tříletým a nesl název „Bayerische Derby“. V tom roce skončil souboj HERIBERTa v majetku prince Ludvíka Bavorského pod Albertem Schlaefkem a MINESÄNGERa ve vlastnictví Dostihového spolku C.v.Lang-Puchhofa a A.v.Schmiedera mrtvým doběhem. Bavorský princ se těšil triumfu svého koně opět v r. 1902, kdy zvítězil HERZ-AS ; v r. 1904 triumfoval jeho GIFLAMUND a v r. 1905 NOTGRIMM. V dalších letech se úspěšně prezentoval steinacherský chov pana A.v.Schmiedera. Ze známých bavorských chovatelů plnokrevníků si připomenutí zasluhuje také hrabě M. Lerchenfeld, Freiherr Emil von Schäzler, který od r. 1872 do 1887 dosahoval střídavých úspěchů, resp. Max von Stetten a M. v. Lutz, jako úspěšní chovatelé bavorského dvorního hřebčína Bergstetten. Jak již bylo zmíněno, konání dostihů bylo souběžné s oslavou sklizně úrody, pojmenovanou jako „Oktoberfest“. Prvním vítězem se stal v r. 1810 provozovatel a majitel povoznictví a pronajímatel kočárů, Franz Baumgartner. Velká oblíbenost zmíněného dostihu absolvovaného na místních loukách se již v oné době konala s nezaměnitelnými prvky a pravidly organizování dostihů na britských ostrovech. Logickým vyústěním se stalo o 40 let později založení Bavorského Jockey clubu se sídlem v hlavním městě. Vzorem stanov zmíněné organizace se stal způsob řízení turfu v okolitých krajinách Německa. Nelze se proto divit, že o 20 let později se dostihový provoz rozšířil i do dalších oblastí této krajiny, z nichž si zmínku zaslouží zřízení dostihového provozu v Berlíně a v Hamburgu. První dostihový meeting se zahraniční účastí se pak uskutečnil ve známém koupelném městě Baden-Baden. Bylo čím dál zřejmější, že dozrál čas k vypsání propozic, umožňujících pravidelnou výkonností zkoušku plnokrevníků. Stalo se tak 9. května r. 1865 v Mnichově, v lokalitě zv. Milbertshofener Heide. Ve zmíněný den se kromě rovinových dostihů odběhl také překážkový dostih, ve kterém triumfoval Rytíř von Hartmann s plnokrevníkem vlastního chovu, zvítězivší nad koněm Egona, Freiherra von Schäzlera. Dobrý dojem z průběhu dostihového odpoledne naladil zainteresované subjekty k neodkladnému založení spolku se sídlem v München-Riem. Prvním rozhodnutím novozaloženého dostihového spolku se stalo nalezení trvalého místa konáni dostihů. Tím se stala lokalita, zvaná Oberwiesenfeld. Rovných 20 let bylo zmíněné místo domovem mnichovského dostihového dění. V r. 1888 byl spolek nucen přemístit dostihy na periférii obce Laim. Touto trpkou zkušeností zřejmě přetekla ona příslovečná číše trpělivosti všech zainteresovaných účastníků rozvíjejícího se turfu. Po dlouhem hledání a úmorném vyjednávání byla v roce 1895 konečně nalezena lokalita, která především garantovala položení kvalitních a trvalých základů definitivního umístění cvalového závodiště v mnichovské oblasti. Díky tomu se dne 27. května 1897 mohla veřejnosti předvést zbrusu nová dostihová dráha. Celková investice ve výši 449.349,- Říšských Marek (ŘM) se nakonec ukázala, jako relativně nízká ve srovnání s náklady na vybudování dostihového závodiště obdobných parametrů, postavenou v Berlíně – Grunewaldu, jež činila astronomických pět miliónů ŘM. V době, o které se zmiňujeme v souvislosti s novodobým zahájením dostihového provozu na závodišti München-Riem se zpočátku konala pouze dvojice květnových dostihů. V roce 1897 byl jejich program rozšířen na čtveřici, v r. 1898 jich bylo šest a od r. 1902 sedm. V následných letech se rozhodlo o dalším navýšení počtu dostihových dnů. V r. 1911 stoupl jejich počet na jedenáct, v dalším roce na rovný tucet a v r. 1913 na počet shodný s posledním dvojčíslím tohoto ročníku, t.j. na 13. Souběžně s tím také došlo k postupnému nárůstu dotací: Počáteční suma 4.632 ŘM dosáhla v roce 1913 výši 243.230,- ŘM. Rok 1905 je spojen se snahou dostihového spolku vytvořit podmínky pro zorganizování jednoho ze čtyř klasických dostihů sezóny. S dotací 50.000,- ŘM se ním stala Cena Bavorska (Bayern-Preis), určená letounům na 1400 m pro dvouleté a starší koně právě tak, jako dvou závěrečných meetingů konaných pro potěšení mnichovských návštěvníků Oktoberfestu. V první edici zmíněného hlavního dostihu sezony zvítězil věhlasný letoun HOLLÄNDER před FESTINem, DERBY CUPem a oběma hosty z Vídně, HIRMONDem II a TROCADERem. O rok později si nejúspěšněji počínal WALDFRIDER FELS v konkurenci s GANGESem, BARONem KIKI a CLARINETTem. Rok 1907 byl ve znamení triumfu FABULe nad další čtveřicí soupeřů. Klisnu o rok později odsunul na druhé místo v tomto dostihu odchovanec hřebčína Graditz KAKADU. Poslední běhání Bayern-Preis poskytl divákům úchvatný souboj až do cílové mety, ve které se štěstí přiklonilo na stranu TAUSENDSCHÖN z hřebčína Weils. V té době vstupuje na scénu osobnost Christiana Webera. Do historie německého turfu se nesmazatelně zapsala zařazením dostihového závodiště (DZ) v Riem do kalendáře tohoto sportovního odvětví právě tak, jako vytvořením nezbytného komplexu zázemí, který dostihový, jmenovitě cvalový sport vyžaduje. Nutno podotknout, že v Bavorsku se tradičně větší popularitě těšil klusácký sport. Stav neustálých konfliktů mezi provozovateli klusáckých a cvalových dostihů byl jednou provždy ukončen kardinálním rozhodnutím vybudovat samostatné cvalové závodiště, pod jehož autorství se také podepsal Ch. Weber. Uplatnil tak svůj osobnostní vliv z pozice krajinského prezidenta a současně radního hlavního města. První dostih v tomto nově vybudovaném provozu se uskutečnil v r. 1931. Dlužno poznamenat, že účastníky cvalových dostihů v Riem tvořila celá řada příslušníků početných bavorských jezdeckých regimentů a také mnohých členů bavorského královského dvoru, vesměs náruživých vyznavačů dostihů. Z dobových dokumentů se dozvídáme, že do sedel plnokrevníků vsedala celá řada bavorských princezen a dokonce i král, Ludvík III. bavorský, demonstrující tím velikost svého plnokrevného chovu, resp. kvalitu královské dostihové stáje. Osobité místo v kalendáři bavorských dostihů měli armádní honební dostihy, jejichž vítěze zpravidla dekoroval princ Leopold. Mezi známými bavorskými důstojníky oné doby kronikář nejčastěji spomíná zdařilé účinkování poručíka Grasheye, rytmistra Kimmerleho, poručíky Reschreitera, Taffnera a Freiherra von Tautphoense (startujícího v pozdějším období také v Riem) a mnohé další. V roce 1938 skonavší rytmistr Kimmerle, tento dostihový veterán, docílil ve zmíněném dostihů neméně, než pěti triumfů. V období tzv. „třetí říše“ dochází k nejzásadnějšímu kvalitativnímu posunu historie turfu v Bavorsku. Pod červencovým dostihovým týdnem s vrcholem „Hnědé stuhy Německa“, t.j. Derby s dotací 100.000,- ŘM pro domácí a zahraniční tříleté hřebce a klisny byl podepsán již několikrát zmíněný Christian Weber. Meziválečná „zlatá éra“ dostihového závodiště v München-Riem pak trvala šest let. V r. 1934 byla vyhlášena vítězkou klisna pocházející z chovu věhlasného mága turfu, a to Frederica Tessia – TOFANELLA. V r. 1935 triumfoval produkt nám osobně důvěrně známého hřebčína Erlenhof, a to ATHANASIUS (po FERRO z ATHANASIE). V r. 1936 to byl opět odchovanec hřebčína, se kterým aktivně spolupracoval v r. 1990 autor této reportáže, t.j. Erlenhof a jeho zázračná klisna NEREIDE (po GRAF ISOLANI nebo LALAND z NELLA da GUBBIO), zakladatelka nejvýznamnější rodiny „N“ jak Německa, tak Evropy. V roce 1937 zvítězil odchovanec hřebčína Waldfried (nacházející se na jihozápad od Frankfurtu nad Mohanem), a to BLASIUS (po AURELIUS z BLAKE BLUME). V r. 1938 si Hnědou stuhu odnesl H.M. Holdersův ANTONYM (po VATOUT z ANTONINE) a v posledním roce existence Derby v Mnichově-Riemu M. Boussacův GOYA (po TOURBILLON ze ZARIBA). Pochvalně se o úspěchu činovníků kolem DZ v Riem vyjadřoval také odborný, ev. dobový tisk, když mimo jiné napsal: „Konkurence, která se každoročně setkává v dostihu o Hnědou stuhu Německa právě tak, jako kvalita koní pocházejících z německých plnokrevných chovů je naprosto rovnocenná v konfrontaci se zahraničními produktmi. Díky Hnědé stuze a jejímu věhlasu byl založen Mezinárodní kongres pro plnokrevný chov a cvalové dostihy, který napomáhá k prohlubování vztahů a odborné spolupráci na mezinárodní úrovni. Pro garanci zachování kvality tohoto velkolepého podniku mezinárodního významu vzniklo „Kuratórium pro Hnědou stuhu Německa“. Jejími členy byl mimo jiné ministerský prezident a generální polní maršál Göring, říšský prezident pro tisk Amann, šéf kanceláře führera Bouhler a další čelní představitelé NP. Souběžně se zmíněnou, nejvýznamnější zkouškou výkonnosti německých plnokrevníků se dostihový program z let třicátých minulého století zmiňuje o vypisování dalších významných dostihů. Z nich se nejčastěji uvádí Alpská cena Německa, resp. seriál honebních dostihů a také Cena hlavního města. V rámci týden trvajících oslav sklizně se každoročně konala i „Noc amazonek“, a to pokaždé v idylickém prostředí zámeckého parku Nymphenburg, poskytujícího tomuto dostihu jedinečnou kulisu. Návrat k dostihům na místních loukách v moderním hávu také přitahoval početné diváctvo, a to jedinečnou příležitostí přítomných k sledování dramatických a vzrušujících dostihů v jejich bezprostřední blízkosti. Lze říci, že dostihový podvečer v lokalitě, zv. Theresienwiese byl skvělou propagací tohoto sportu. V roce 1938, t.j. v období před začátkem II. světové války proběhlo z iniciativy Dostihového spolku München - Riem (t.j. následníka bývalého Dostihového spolku Mnichov) vypsání 18 dostihových dnů ve zmíněné čtvrti hlavního města, zv. Riem a 19 dostihových dnů typu „Wiese“, t.j. v tzv. improvizovaných podmínkách, na místních loukách. V souhrnu se vítězům a umístěným vyplatilo 305.000,- ŘM. V areálu závodiště v Riem byla v té době vybudována také mimořádně kvalitní tréninková dráha, díky které si velký počet trenérů zvolil toto místo za trvalé sídlo své činnosti. Na zahájení dostihové sezóny r. 2010 na nejjižněji položeném dostihovém závodišti Německa si já sám, a spolu se mnou také bavorští turfmani musely počkat o 15 dnů déle, než uváděl oficiální dostihový kalendář. Způsobila to dlouhotrvající zima, resp. nadprůměrné množství sněhu. Rozhodnutí místního Jockey clubu o odkladu otevření bran bylo každopádně prozíravé: ušetřilo dráhu od poškození. A divákům nabídlo plnohodnotnou podívanou. Koním pak regulérní podmínky. Za popsané situace se realizovala i naše premiérová návštěva tohoto dostihového závodiště. Její areál se nachází ve východní části hlavního města spolkové krajiny Bavorsko. Kontakt, resp. dosažitelnost zprostředkovává metro (S-Bahn) projíždějící stanicí „Riem“ s 20 minutovou frekvencí. Odtud je brána závodiště vzdálena cca 10 minut pěší chůze. Vstupní areál na DZ tvoří součást starší, předválečné zástavby vilové čtvrtě. Ulice vedoucí k tomuto sportovišti nese jméno jednoho z nejvýznamnějších chovatelů anglických plnokrevníků, a to hraběte Lehndorffa. Vstupné je i zde spíše symbolické: 4,00 Eura. Kvalitní barevný program formátu A4 vás přijde na 3,50 Euro. Dojem netajené, starosvětské noblesní omšelosti vás bude provázet po celém areálu závodiště. Slavnou minulost DZ v Riem v kalendáři německých klasických dostihů dnes připomíná snad jen pečlivě udržovaný trávník 2200 m dlouhého oválu, na který je dokonalý přehled z libovolného místa několika tribun, evokujících dávno zasutou vzpomínku na stavby totožného účelu postavené v Epsomu. Nelze si také nevšimnout, že provoz závodiště běží v současnosti s provinční ospalostí, tak nějak „na půl plynu“, tudíž dělá se jen to nejnevyhnutnější. A s čím se také může setkat turfman na zmiňovaném závodišti? Kurz dostihové dráhy v Riem je veden na levou ruku. Její specifičností jsou dlouhé roviny s krátkými, tudíž ostrými oblouky. Dráha je přiměřeně široká, zvláště v oblouku po cílové rovině. To poskytuje/umožňuje koním po proběhnutí cíle dostatečný prostor k zpomalení, obratu a návratu do prostoru před hlavní tribunu. V tomto ohledu mi připomíná dráhu v Baden-Badenu. Lze říci, že i zde se uplatňuje zkušenost, důvěrná znalost jezdců a jejich koní v souvislosti se specifičností kurzu tohoto závodiště. Součástí kurzu je také rovina v délce 1000 m. Existující překážková dráha z 30. let minulého století byla ve zmíněném období hodnocena, jako středně těžká. Dnes po ní nezůstala ani památka. Byla nahrazena golfovým hřištěm. V době naší návštěvy se na její ploše konal WTA TOUR žen. Čeho se nedostává DZ přes průběžnou údržbu bývalého lesku, to je mírou vrchovatou kompenzováno kvalitou startujících jockeyů a koní. V Riem již zkraje sezóny předvedl své jezdecké umění D. Probert z Británie, G. Hind, K.P. Pattinson, S. Hofer, A. Schikora, D. Porcu, A. Helfenbein, T. Bitala, E. Pedroza, A. Starke, T. Hellier nebo K. Kerekes. Vedle nich si se střídavými úspěchy počínala také celá řada Čechoslováků, jako F. Minařík, J. Bojko, J. Palík a R. Juráček. Hezký okamžik zažilo dostihové závodiště v souvislosti s dekorováním nejúspěšnějšího německého cvalového koně loňské sezóny, klisny NIGHT MAGIC (majitel Stall Salzburg, tréner Wolfgang Figge a stálý jezdec Károly Kerekes), jejichž zázemí sídlí právě v Riem. Slavnostní ceremoniál proběhl 15. dubna. Přítomným dětem se zdarma rozdalo v ono prosluněné odpoledne asi 500 triček s vyobrazením této kostnaté bělky. Mimo dosahu zraků běžných návštěvníků závodiště, avšak za přítomnosti zástupců novinářské obce proběhlo uvedení do funkce nového prezidenta mnichovského Dostihového spolku v osobě Dr. Norberta Potha. Svou funkci získal celoživotním působením v různých strukturách německého turfu. Množství koní v jeho vlastnictví dosahovalo úspěchů v barvách dostihové stáje Steiersmark. Část zisku z vlastního podnikání realizovaného v oblasti zabezpečovacích systémů uplatňujících se v chemickém, potravinářském a farmaceutickém průmyslu věnoval na zvýšení dotací grupových dostihů I. kategorie v Riem, resp. k dlouhodobému sponzorství ceny „Silberne Pferd“ v Baden-Baden. Jak mi v krátkém rozhovoru sdělil nově jmenovaný prezident Dr. Poth, jedním z jeho cílů se stává přilákání dalších příznivců turfu a zvýšení atraktivnosti DZ v Riem cestou zvýšení dotací jednotlivých dostihů. Že nezůstalo jen při deklarativních prohlášeních potvrdil tento sedmdesátiletý elegán již 9. května, kdy při příležitosti Dne matek osobně ( ! ) obdarovával všechny návštěvnice dostihového odpoledne u brány závodiště květináčem s růži. Má žena jej okouzlila natolik, že jí vtiskl do rukou dva... V současnosti jsou ozdobou naší zahrady v německo-českém pohraničí. V pátém dostihu zmíněného odpoledne byl odstartován dostih na 2000 m pro tříleté nezvítězivší koně. V padocku na nás nejlepší dojem dělal ADILO a SILENT ARC, přesto již záhy po startu bylo zřejmé, že nejlepší karty jsou rozdány pro robustního hřebce LYSSIO (po MOTIVATOR z LYSUNA), hnědáka z chovu Gestüt Hof Ittlinger. Zřejmě vědom si odpovědnosti vůči svému slavnému otci, vítězi anglického Derby zbytek pole bez sebemenší námahy doslova odkentroval a se čtyřdélkovým náskokem zaknihoval svůj premiérový triumf. V jeho sedle si projížďku jarním povětří vychutnal jeho jockey G. Masure ve službách kolínského trenéra Petera Schiergera. Naše teze, podle které „papíry sice neběhají, avšak...“ tak dospěla i na DZ v München – Riem ke svému opětovnému potvrzení!
P.S. Slibně se rozvíjející pozice dostihového závodiště München -Riem v souvislosti s místem konání Derby Německa přerušena tragickou II.světovou válkou pokračovala setrvačností i po roce 1945. V důsledku povojnového politického a hospodářského života se nakonec těžiště klasického dostihů přesunulo do západní části spolkového státu (Kolín n/R. a Frankfurt n/M.) a Derby definitivně do Hamburgu.
Mnichov - Praha M. Duruttya |
|
