pro znalectví a poradenství v chovu koní
Dipl. Ing. Michael Duruttya, CSc., Ph.D.
Nové knihy: SCHLENDERHAN(recenze) Reprezentativní publikace „Schlenderhan“ byla vydaná při příležitosti 140. výročí založení a existence stejnojmenného hřebčína s chovem anglických plnokrevníků. Recenzované dílo se objevuje prakticky na prahu XXI. století. Dlužno poznamenat, že nové tisíciletí vítá kromě tohoto soukromého hřebčína také další půltucet neméně známých a tradičních německých hřebčínů: Röttgen, Zoppenbroich, Fährhof, Ittlingen, Karlshof, Ammerland a „můj Erlenhof“! Nabízí se logická otázka: proč zrovna Schlenderhan si vysloužil takovou reprezentativní monografii? Důvodů je hned několik. Především reprezentuje nejstarší, výhradně privátní chovatelské centrum Německa. A je také bezkonkurenčně nejúspěšnějším chovem plnokrevníků. Prvek jedinečnosti mu propůjčuje fakt, že od svého založení až do dnešních dnů byl v majetku jedné jediné rodiny, a to maďarsko-německého šlechtického rodu Thyssen-Bornemisza. Schlenderhan se tak stává živoucí kronikou dějin plnokrevníků a turfu. Zrcadlem triumfů a pádů, mezinárodních úspěchů i tragedií německého chovu nejrychlejších a také nejcennějších koní planety: anglických plnokrevníků. A vlastně také dějin své země. Žádný jiný německý hřebčín není starší a úspěšnější, žádný jiný neměl takový počet koní velkých jmen, tolik vítězství a takový počet triumfů v nepřetržité řadě dosažených jedinou rodinou vlastníků. Hřebčín byl založen v roce 1869, v roce prvního ročníku Německého Derby odběhnutého na závodišti v Hamburg – Horn. V roce 2009 tak hřebčín zahájil 140. výročí svého angažování v turfu a současně v roce 300. výročí „narození“ britského klusáckého sportu. V témže roce vznikl v Anglii pevný dostihový kalendář, který se stal jednou z „posvátných knih“ turfu. Poutník do hřebčína Schlenderhan jej nalezne cca 20 km západně od Kolína nad Rýnem, na staré Římské cestě, směrem na Aachen, po dálnici B 55. Spojovací cestou přes Müngersdorf, Weiden a Königsdorf se návštěvník dostává do kraje spíš technických/industriálních památek na průmyslovou činnost minulosti, než k náznakům čehokoli, co souvisí se zemědělskou výrobou: okolní krajině dominuje cca 120 metrů vysoká chladící věž teplárny a směrem na Bergheim se tyčí komín martinské pece, největší v roce 1915 postavené továrny na kysličník hlinitý v Německu. Na první pohled oblast postrádá sebemenší náznak romantizmu: průmysl, stožáry vysokého napětí, těžební věže, dojem provinčnosti a maloměšťáckého stylu lidských sídel... V tom bezútěšném kraji se přesto zachovalo jedno místo, jakýsi zelený ostrov: stará stromořadí, vzrostlé živé ploty, zvlněná krajina okrášlená mírnými kopci a pohled na v poklidu se pasoucí stáda koní. „Hřebčín Schlenderhan – nepovolaným vstup zakázán“ oznamuje tabule v sousedství velké, tmavošedé, videokamerou opatřené posuvné brány, chránící příjezdovou cestu k pozdněbaroknímu zámku v typu dvoukřídlové, mimořádně vkusně projektované stavby. V interiéru zámku dobrým dojmem působí již vstupní hala zařízená historickým nábytkem, velkoformátovými olejomalbami vítězů Derby, bezpočtem bronzových skulptur, trofejí, čestných cen a darů, reprezentujících dobový dokument turfu od XIX. století až po současnost. Z haly vstupuje pozvaný host do kanceláře hřebčína. Sem se zbíhají všechny nitky nezbytné pro optimální řízení podniku. Zde vznikají připouštěcí plány bezprostředně ovlivňující život přibližně čtyř desítek chovných klisen právě tak, jako výběr jejich budoucích partnerů – plemenných hřebců. Také termínů připouštění, návrhů v souvislosti s nákupy a prodeji především vlastních odchovanců. V neposlední řadě mediálního obrazu hřebčína navenek. Pevnou součástí hřebčína je 25 km vzdálený dvůr, určený k odchovu ročků. Hospodaří na 55 hektarech nedaleko obce Disternich. Jeden zdejší objekt je vyhrazen dočasnému ustájení rekonvalescentům. Připouštěcí stanice Berghe im-Zieverich je odtud vzdálená necelé tři kilometry. K hřebčínu Schlenderhan patří od listopadu roku 2006 rozšířená/obnovená stáj pro dostihové koně, rozprostírající se v lokalitě, zv. Fischbachhöhe. V současnosti již reprezentuje jedno vysoce moderní tréninkové centrum, srovnatelné svým luxusním a účelným provedením obdobným zařízením, kterými se zpravidla pyšní stáje šejků z Arabských emirátů v Anglii a Irsku. Tím se stává zmíněná tréninková centrála jedinečnou na evropském kontinentě. Ve 140.-tém roce své existence si Schlenderhan připoměl bezpočet triumfů dosažených počas své existence. Je zřejmé, že rozhodujícím faktorem úspěšnosti je počet vítězství vlastních odchovanců v klasických dostizích. Nemenší význam má zdařilá hospodářská politika hřebčína, realizovaná m.j. prozíravým menežováním, resp. výběrem plemenných hřebců – budoucích otců svých odchovanců. Realizace sebelepších záměrů by však nebyla možná bez motivace personálu pro úspěch hřebčína, t.j. neochabujícího entusiasmu všech zaměstnanců a jejich invence při budování pozic hřebčína Schlenderhan doma a ve světě, v současnosti právě tak, jako v budoucnu. Na severozápadní straně hřebčína ohraničeného hlavní spolkovou dálnicí stojí stáj chovných klisen s kapacitou třiceti ustájení boxového typu. Budova z hnědých pálených cihel a s břidlicovou střešní krytinou byla postavena v r. 1990 a je pojmenovaná jmény slavných koní historie turfu: Asterblüte a Schwarzgold. Ve stejném stylu byla o šest let později na protilehlé straně postavena stáj ročků s kapacitou 28 boxů. Evidovaná, jako „Oleanderstall“ disponuje také halou pro lonžování/pohybování nadějí a jejich přivykání na sedlo a uzdění. Pokračuje-li návštěvník ve svém putování severním směrem po cestě Waldrand, dojde k objektu stáje, označeného jako „Lesní“, existující již celé jedno století, neboť byla postavena v r. 1911. Dnes poskytuje bezpečné přístřeší pro tucet klisen a jejich hříbat. Pozorný host si povšimne, že barva průčelí budovy je stejná, jako dostihové barvy hřebčína Schlenderhan: černá, modrá a červená. Zpáteční cesta k zámku mine pečlivě pěstěné rozárium, zahradu parkového typu s nadprůměrně vysokými živými ploty vzrostlých tují, plavecký bazén a budovu ukrývající před zraky návštěvníků celou škálu mechanizačních prostředků. Za budovou zámku, v jeho bezprostředním sousedství se nachází starý tenisový kurt. Proslavil jej vítěz Wimbledonu a Davis cupu Gottfried von Cramm, který zde zaučoval do tajů této hry jednu z dcer majitelů. Nedaleko zámku se nachází starými stromy zastíněný palouk s řadou mechem obrostlých bludných kamenů se jmény osmnácti nesmrtelných koní hřebčína: SAPHIR, OLEANDER, ALBA, SCHWARZGOLD... Vzdálenost mezi koněm a člověkem nikdy není příliš velká. To chtěl zřejmě vyjádřit zřizovatel posledního odpočinku bývalých majitelů panství a hřebčína, když na jejím jižním okraji postavil hřbitov. Zde spočívají pod mohutným rodovým erbem označenou náhrobní deskou Simon Alfred Freiherr von Oppenheim, Flossy Freifrau von Oppenheim, Gabrielle Freiherr von Oppenheim, Waldemar Freiherr von Oppenheim a Georg Baron von Ullmann. Autor knihy si zcela zjevně nekladl za cíl chronologicky zdokumentovat do posledního detailu všechny úspěchy a prohry koní v dostizích za dobu existence hřebčína, byť ten disponuje průběžně doplňovaným archivem se záznamy o koních, jezdcích, trenérech, dostihových drahách, představenstvu dostihových spolků a Jockey clubů, v neposlední řadě o rodokmenech koní a obecně o výsledcích hospodaření hřebčína a jejich majitelů. Podle autora monografie, novináře Michaela Stoffregen-Büllera se omezil na „jízdu do minulosti hřebčína, ve stopách kopyt schlenderhanských dostihových koní. Od dob »wilhelmského« císařství přes wiemarskou republiku a nacistickou diktaturu po žhavou současnost. Upozorňuje na skutečnost, ze recenzované dílo je také svědectvím o osudech jednoho rodu, někdy těžce zkoušeného, který přes všechny rány osudu nezanevřel na chov plnokrevníků a zůstal tomuto poslání věrný. Na závěr klade autor otázku: kde se vzala motivace prvního Oppenheima před zaváděním svého prvního ročka do stáje? Snad touha, přání nebo posedlost po vstupu do společenství stejně „postižených“ lidí, neváhajících podstoupit riziko neúspěchu svých koní před početným publikem? Nebo snad jen snaha – za cenu nesmírných nákladů a osobních obětí – rozšířit chov plnokrevníků z krajiny jejich původu doslova do všech koutů pěti kontinentů světa? Nebo jen pro to potěšení sledovat neslýchanou schopnost k exploataci rychlosti a výkonnosti vlastních odchovanců? A lze vůbec racionálně zdůvodnit smysl dostihů konaných zpravidla na zeleni dostihových drah? O monografii „Schlenderhan“ a jeho tematickém zaměření více napoví názvy 27 chronologicky řazených hlavních kapitol a přibližně stovka podkapitol, z nichž vybíráme: Rozjezd: Mladý německý bankéř objevuje v Londýně anglické plnokrevníky; dostihové koně u Rýna – start a cíl na mülheimském vřesovišti; Berlín – položení základů „Union-clubu“ a dostihové dráhy v Hoppegartenu. Koně jako libůstka, záliba a náruživost: Rýnský zámek Schlenderhan jako plnokrevný hřebčín; dostihové barvy: černá, modrá a červená. Doba zkoušek: Vítězství ve vídeňském Derby, neúspěch v Hamburgu-Horn; vystoupení maďarské zázračné klisny; boj o dotace. Rozhodování a objevování: Cesta kolem světa jako škola života; Schlenderhan v zrcadle zámořských novin a depeší. Úspěchy a porážky: Nebezpečnost cvalového sportu; vedoucím hřebčína Georg Castle; taje chovu plnokrevníků; konkurenční hřebčíny; stěhování do Hoppegartenu. Pokroky a překážky: Položení základů Dostihového spolku v Kolíně nad Rýnem; dostihová dráha Weidenpesch; bookmakeři a jejich vliv; uvedení startovacího zařízení. Dostihový sport: Hranice výkonnosti; každodenní život hřebčína a naděje pro Derby; sportovní politika a otázka volby jockeyů. Triumfy a zklamání: Vyplatí se vůbec plnokrevný chov v Německu?; první vítězství v Derby na dráze v Hamburg-Horn; rozloučení se zakladatelem hřebčína; grunewalská dráha a „Memorial Oppenheimer“. Rekordy jako odměny: Hosté hřebčína; císař coby patron turfu; šampionát majitelů pro Schlenderhan; „Modrá stuha“ pro ARIEL. Uchování pozic v dobách krize: Válka v Evropě; omezení dostihového sportu; účast Oppenheimerů na frontách I. světové války; dostihy jako v mírových dobách; 50 let „Union-clubu“; MARMOR- třetí vítěz Derby pro černo-modro-červené barvy. Zprávy z bojišť a náprava škod: Útěk na Görlsdorf; nová pravidla německého chovu a dostihového provozu; nepokoje v Hamburgu; říšské sázkové nařízení; daň z totalizátora; inflace; návrat k normálnosti. Měření sil na starém kontinentu: Zakládání hřebčínů v západní části krajiny; Frederico Tessio v Iffezheimu; konec poválečného období; vítězství MAH JONGS v Derby; Hrabě Sponeck v Schlenderhanu; OLEANDER v Prix de l´Arc de Triomphe. Dosahování cílů: Německo – svět jezdectví; rekord ve Vídni; hlavní město říše jako metropole dostihů; vítězící OLEANDER. Vrcholy a zmary: Diskuse nad připouštěcími poplatky; spolky a svazy; Australan stájovým jockeyem; šance pro nejvyšší trofeje; pád jedné hvězdy; volání o pomoc z Baden-Baden; smrt vedoucího plnokrevného chovu; co bude dál se Schlenderhanem? Pronásledování a osvobození: 200 let prusské státní správy hřebčínů; pramalé štěstí při „Modré stuze“; prezident kolínského dostihového spolku; střídání moci v Berlíně; cvalový sport ve stínu hákového kříže; smutek v Schlenderhan. Splněné naděje: Šesté vítězství v Derby; souboj „titánů“: STURMVOGEL vs. ADMIRAL DRAKE; „Hnědá stuha“ Německa; Tribuny dostihového závodiště jako místo politické agitace; nebezpečná půda „třetí říše“; rekordní čas NEREIDE; München-Riem ve slavnostním hávu. Doba zásadních změn: Sázková bitva na turfu v Berlíně; šampion OLEANDER; „Noc amazonek“; STURMVOGEL v Paříží; překvapení v podání ORGELTONa; americká dostihová horečka; výbuch násilí v Německu; Mnichov bez WEHR DICH. Pochvaly a nezdary: Vystoupení jednoho výjimečného koně; turf v průběhu války; desetidélkové vítězství v Derby; skandál v Mnichově; zázrak zvaný SCHWARZGOLD; „rozhodnutím Vůdce“; „úspěch jako neštěstí“; útvary SS v Schlenderhanu. Základ ke svobodě a volnosti: Čekání na nové panství; průvodní dopis jako bezpečnosti pojistka; SS-hřebčín Schlenderhan; „Union-club“ jako útočiště; zatčení; přežití v úkrytu; US-vojska v zámku; Schlenderhan v rozvalinách; konec války; těžké ztráty. Hledání víry: Nový začátek v nové zemi; zachránkyně schlenderhanského chovu; „Modrá stuha“ v Mnichově; Derby v Kolíně; návrat koní; vysoká návštěvnost dostihů; město Dómu jako jistina plnokrevného provozu. Roky obnovy: Výměny na postech vedení hřebčína; nově postavená dostihová stáj; změny pravidel a dostihová rutina; Ullmannové z Budapešti; Schlenderhan bez vedoucího chovu; jak to půjde dál? Pochvaly a neúspěchy: Vedoucí Schlenderhanu v sukni; císařští hosté; čerstvá krev do historických linií; za nákupy do Irska; Birkhahn na západě; „Cena Evropy“ a Rusové na startu. Základ ke slávě: Dražba v Baden-Baden; jubilejní Derby; výročí založení hřebčína; proslov v předvečer Derby; vavřín pro ALPENKÖNIG. Boj o budoucnost: LOMBARD – cvalový Kůň roku; „Grande Dame“ německého dostihového sportu; existenční ohrožení hřebčína Schlenderhan; veterinář na postu vedoucího hřebčína. Proměny a pokroky: Zcela obnovený Schlenderhan; 125-leté jubileum existence hřebčína; MONSUM; výměna vedení hřebčína; vítězné tažení: TIGER HILL; hvězda turfu: CATELLA a SHIROCCO. Nové horizonty: Mraky na dostihové obloze; vítězství pří „Breeders Cup“ v New Yorku; úspěch v Epsom Down; nová tréninkové základna; „Royal Ascot“; Derby-vítěz ADLERFLUG; MANDURO jako nejlepší dostihový kůň světa; klesající akce turfu; dostihový spolek v obtížích; budoucnost chovu anglických plnokrevníků. Výraznou a současně nepřehlédnutelnou „schlenderhanskou stopu“ lze nalézt i v československém chovu anglických plnokrevníků. Zasloužil se o ní plemenný hřebec ARCARO (po BIRKHAHN z ASCONA II, po ALCHIMIST z BRAMOUSE). Otcem jeho otce (Alchimist, 1930 – 1945) po HEROLD z AVERSION, po DARK RONALD, byl jeden z nejcennějších hřebců celé historie hřebčína Schlenderhan. Domníváme se, že z titulu úspěšné dostihové kariéry a neobvykle dlouhému a přínosnému účinkování hřebce v našem plnokrevném chovu ( - které je v příkrém rozporu s účinkováním bezcenných importů z těch let v Československu) si ARCARO krátké připomenutí zaslouží. Hnědák ARCARO se narodil v hřebčíně Schlenderhan v r. 1964. Nezdůrazňujeme to bezdůvodně! V Plemenné knize anglických plnokrevných koní ČSFR, svazek XIII. je v části „Hřebci působící v plemenitbě ČSFR v letech 1988 – 1991, na s. 357 chybně uvedené, že krajinou původu ARCARO je Irsko (IRE). Nevím, z jakých pramenů čerpal své informace redaktor Plemenné knihy Ing. Hrubý, ale z originálních dokumentů, které jsem měl možnost studovat, zcela jistě ne. Svou konstituční tvrdost a nesmírnou odolnost hřebec potvrdil na dostihové dráze, kde od dvou do sedmi let absolvoval 43 dostihů, v nichž ve 14 případech triumfoval a 20 x se umístil, s celkovým ziskem na dotacích téměř 200.000.- DM. V roce 1972 byl hřebčínem Šamorín zakoupen za 630.000.- Kčs. Původní majitel jej prodal z titulu menšího tělesného rámce a jednostranného kryptorchismu. Kromě své domovské stáje působil také v hřebčíně Napajedla a Albertovec, resp. v Xaverově. Konečná bilance jeho 18-letého plemenářského využití se zastavila u čísla 134 hříbat. Ze studie publikované Ing. Jelínkem v Bulletinu č. 58 VSChK Slatiňany (Zhodnocení anglických plnokrevných hřebců působících v r. 1990 v ČSSR v plemenitbě je ARCARO hodnocen jako vysoce kvalitní hřebec vysoké plemenné hodnoty. Čím si zmíněné pozitivní hodnocení vysloužil? Především skutečností, že v jeho případě se jedná o jednoho ze tří hřebců, který docílil největší počet klasických vítězů (PITTSBURGH, LATINKA), přičemž ze všech jeho produktů dosáhlo vítězství 57 jedinců (42,5 %), z nichž pak 39 koní dokonce opakovaně! Přínos ARCARO pro naši populaci anglických plnokrevníků dobře ilustruje také další kritérium hodnocení jeho potomků. Tím je podíl nadprůměrně výkonných vlastních produktů ve srovnání s průměrnou výkonností toho-kterého ročníku. Ukázalo se, že z 99 potomků se známou výkonností v klasickém ročníku tříletých (79,8 %) má ARCARO 66 nadprůměrných potomků (66,7 %), resp. mimořádně výkonných potomků s Gh vyšším o 20 kg nad průměrem ročníků 16 (16,2 %). Ukázalo se také, že optimální distancí potomků po ARCARO byla míle až 2 000 m (statisticky 1 967,7 m), bez dvouletých! Jeho celoživotní plodnost se uzavřela na hodnotě 79,2 %. ARCARO je z 2 x 4 line-breedingu na ALCHIMIST a je prochován 5 x 6 na SUNSTAR. Vliv zde mají také linie SARDANAPALE, PHALARIS, TICINO, TEDDY a přirozeně také, v textu recenze již spomenutý DARK RONALD. Z bezpočtu skvělých mílařů, m.j. vítězů jedničkových dostihů, které po sobě zanechal ARCARO si i po dlouhých třiceti letech vybavuji jedno jméno: VERSIČKA. Důvodem je příběh, který jejímu životu předcházel. Jak už bylo opakovaně a na jiných místech řečeno, ředitel hřebčína Šamorín Jozef Košťál někdy přijížděl na farmu chovu plnokrevníků v Květoslavově bez předcházejícího ohlášení, v dnech pracovního volna. Nikto to ze zaměstnanců nevnímal, jako kontrolu zmíněného pracoviště. Činil tak prostě proto, neboť měl své plnokrevníky skutečně rád a také jim skvěle rozuměl. Jak se říká – měl pro ně oko. Není se co divit, že po dlouhá desetiletí byl předsedou československé komise pro bonitaci ročků – klisen před jejich zařazením do tréninku. V jeden lednový, sobotní podvečer roku 1978 opět jednou vykonal náš direktor návštěvu, tentokrát však ve společnosti své čtyřleté vnučky. Počas společné prohlídky klisen a jejich hříbat se děvče náhle obrátilo na svého dědu se slovy: „Já bych si také přála mít jedno hříbátko!“ Adresát prosby ani na okamžik nezaváhal a odpověděl: „Chceš-li, můžeš si vybrat, kdo by měl být otcem a matkou tvého hříbátka.“ Vnučka si poté ještě jednou pozorně prohlédla 36 klisen ustájených v dlouhém křídle původní stáje a rozhodla se pro elegantní, živou, přiměřeně velkou ryzku se skvělým charakterem. Vyvolenou se stala VERSA (po MARSEL z VESMÍRKA, po BERGGEIST z VESNA, po FIRST START). Následoval úkol zvolit otce vyžádanému hříběti. Zde byla volba jednoznačná. Ze čtyř adeptů padlo jméno: ARCARO. Ze spojení ARCARO – VERSA se dne 17. března ulíhla figurantní, zdravá klisnička, kterou ředitelova vnučka pokřtila zdrobnělinou jména její matky: VERSIČKA. Zhusta jí pak v dalších dnech, týdnech a měsících navštěvovala, přinášeje jí pokaždé různé dobroty. Dlouho to vše bylo vnímáno, jako naplnění jednoho dětského snu či přání. Jak však hříbě vyrůstalo, bylo odstaveno a zařazeno do stáda klisních ročků a posléze do tréninkového střediska pražské Velké Chuchle ukázalo se, jakou skvělou volbou rodičovského páru bylo rozhodnutí čtyřletého děvčete. VERSIČKA se skvěle předvedla již jako dvouletá (Gh 61,0 kg). V klasickém ročníku tříletých (Gh 80,5 kg) vítězstvím v Zářijové ceně Pragokoncertu a Československé ceně. Její výkonnost nezaznamenala pokles ani mezi čtyřletými a staršími (Gh 74,5 kg). Paradoxů případu „Versička“ je hned několik. Za ten největší vnímáme skutečnost, že ze spojení ARCARO – VERSA se v předcházejících letech narodila dvě hříbata, z nichž výkonnost ani jednoho nepřekročila průměr: VESTAL (63,0 kg), VOLAVKA (52,0 kg). Ze spojení VERSA a Derby-vítěze HVIEZDAR narozený VIVERO byl po vyhodnocení ročníku tříletých také zařazen handikaperem mezi průměr stejně starých vrstevníků (50,0 kg)... Všem těm, kteří ovládají jazyk Goetheho a Schillera doporučuji zážitek studia recenzované monografie „Schlenderhan“. Je sepsaná svěžím, moderním, vtipným a čtivým stylem. Jak se ukazuje, kniha disponuje potenciálem k zamyšlení. Například o úzkém propojení československého chovu plnokrevníků s chovem analogického plemena v krajině našich západních sousedů. Michael Stoffregen-Büller, vyd.: Georg Olms Verlag, Hildesheim, Zürich, New York. Tisk: Weiβ-Graphik & Buchgestaltung, Freiburg, 2006; ISBN : 978 – 3 – 487 – 08486 – 2; cena: 89,90 Euro.
M. Duruttya |
|
