pro znalectví a poradenství v chovu koní
Dipl. Ing. Michael Duruttya, CSc., Ph.D.
O ZKÁZE NÁRODNÍHO HŘEBČÍNA(Otevřený dopis) Pane řediteli, Ne osudovým, nýbrž lidským přičiněním, konkrétně nečinností, neschopností zodpovědných subjektů dospěl v současnosti chov v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem ke svému dlouho nevídanému kritickému stavu. Jak už to tak bývá v chovech koní s několika set letou historií, není tomu poprvé. Již v polovině dvacátých let minulého století se objevily snahy o likvidaci domácího plemene, starokladrubského koně. V tehdejší době byly zástupním důvodem pro zrušení tohoto plemene nacionalistické motivy. Mnozí se dívali na starokladrubského koně jako na koně Rakousko-Uherského císařského dvora, používaného při dvorních ceremoniálech. Před sto lety se o záchranu starokladrubských běloušů zasloužila zootechnická prozíravost profesora Bílka. Tento, v mezinárodních odborných kruzích známý a vážený vědec byl v r. 1948 na mezinárodním kongresu v Miláně zařazen na čtvrté místo světového žebříčku tehdejších genetiků. O několik let později inicioval regenerační chov starokladrubských vraníků. Přirozeně, nebyl na tu heroickou práci sám. Akademika, profesora, Ph.Dr. et MUDr. Františka Bílka, Dr.Sc. (1885 – 1972) obklopovala plejáda odborníků, výkvět čs. hipologů, jmenovitě akademik, prof. Dr. Ing. Karel Koubek, Dr.Sc. z Vysoké školy zemědělské v Českých Budějovicích, Prof. Dr. Ing. Václav Michal, laureát státní ceny z Vysoké školy zemědělské v Brně, Doc. MVDr. Jaroslav Zuda, CSc. z Katedry veterinární disciplíny PEF v Českých Budějovicích, Dr. Ing. Jindřich Steinitz, Dr. Ing. František Lerche, ředitel hřebčína Napajedla, Dr. Ing. Josef Dušek, Ing. Jiří David, vedoucí chovatel v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem, pplk. Josef Klement z Výzkumné stanice pro chov koní ve Slatiňanech, MVDr. Lev Richter, ředitel VSChK a Ing. Zdeněk Munk, oba ze Slatiňan, Prof. , MVDr. Emil Přibyl a poslední ředitel Výzkumné stanice pro chov koní ve Slatiňanech, Doc. Ing. Jaromír Dušek, Dr.Sc., prezident hipologické sekce organizace UNESCO. Počátek současného úpadku spadá do doby zániku Výzkumné stanice pro chov koní ve Slatiňanech v polovině 90. let minulého století. Stačilo dvacet let, aby funkci hlavního chovatele v Národním hřebčíně mohla získat absolventka učňovské školy v oboru pohostinství, bez předcházející praxe v chovu koní; k místu ředitele Národního hřebčína pak vlastní prohlášení, že „koníčkem jsou mi koně“, avšak bez zkušenosti v menežování velkých chovů koní v tuzemsku nebo v zahraničí. Absenci erudici zachraňuje ředitel NH prohlášením, že pochází z Kladrub nad Labem (zdroj: Jezdectví a Dnes). Máme to snad vnímat tak, že když už jsem se narodil v Římě, mám předpoklad stát se papežem …? Ekonomickou erudovanost ředitele příspěvkové organizace s úplnou státní účastí a financovanou z téhož zdroje dokreslují prohlášení typu: „Chov koní není něco, na čem by šlo zbohatnout, a chudák je ten, kdo si myslí, že ano. To pak často končí smutnými případy týraných koní“. A rádoby filozofická myšlenka téhož autora: „Jediné, co člověk může udělat špatně, je to, že se neúmyslně dopustí nějaké chyby“. Svůj (neexistující) odborný kredit si ředitel Národního hřebčína rok poté definitivně pohřbil veřejným prohlášením, uveřejněném na Idnes.cz v souvislosti se zhoubnou infekční nákazou, která zasáhla plemennou podstatu stáda starokladrubských vraníků ve Slatiňanech, a to v podobě akutního zánětu dělohy klisen, tj. CEM (contagious equine metritis), která se řadí mezi velmi nebezpečné pohlavní nákazy koní, a kdy její objevení se v chovu připisoval, cit. „nějakému malému broučku …“ 1 Hrozné je především prozření, že na čele Národního (!) hřebčína, této živoucí kulturní památky je ředitel, který nemá ani ponětí o řešení výše uvedené, katastrofální situace, kterou nota bene způsobil sám, a to svou nečinností, konkrétně zanedbáním dohledu nad elementárních zoo-veterinárních výkonech, které se uplatňují v každém solidním chovu koní, kdekoli na světě, a o kterých má povědomí každý absolvent učňovského školství, bez maturity! Jedna stránka problémů tudíž spočívá v tom, že chovatelé v NH opomíjejí nebo ignorují systematické vykonávání cca 150 zootechnických úkonů fundamentárního charakteru. Tou další je naše sílící přesvědčení, že nemají ani potuchy o tom, které to vlastně jsou, čeho se týkají a proč se vykonávají, tj. jaký je jejich účel a smysl ! Druhým důvodem dlouhodobé, prohlubující se krize Národního hřebčína je praxe/mechanismus výběru/volby a dosazování ředitelů na tento post: místo, aby zřizovatel vypisoval pevné a neměnné požadavky na výběr z možných kandidátů, s důrazem na vzdělání, délku a místo dřívější praxi, publikační a vědeckou činnost, věk a morální bezúhonnost (s akcentem na politickou angažovanost, resp. stranickou příslušnost v době totality) eliminující vydíratelnost jinými exponenty bývalého režimu na minimum, se ředitelé generují na základě zfalšovaných výběrových konání, dosazující jako političtí/straničtí nominanti nebo jmenují po dohodě na místa dobře placených trafik, před veřejností dobře utajených kamarádšoftů … Jen ne v otevřené, veřejné soutěži, kde by hlavní slovo měla mít odbornost, profesionalita, kariéra, výsledky na dřívějších postech, vědecká a publikační činnost, praktická erudice z velkých chovů, přirozená autorita, menežerské schopnosti, apod. Proto je vyloučené, aby v chovech na západ od nás došlo k popsaným „nemilým překvapením“ àla Národní hřebčín Kladruby nad Labem … V konkrétním případě mohlo být překvapením snad jedině pro direktora Národního … Pro mne vůbec: očekával jsem to již daleko dříve! Své tvrzení opírám o analýzu Národního hřebčína, kterou jsem zpracoval v roce 2012 na požádání Ministerstva zemědělství České republiky. Mé zdůvodnění: v Národním hřebčíně se nekoná nic, aby k takové nebo podobné situaci nedošlo. Uvedl jsem také svůj zásadní poznatek, cit.: „Národní hřebčín místo, aby řídil, ovládal, ovlivňoval dění v chovu koní a jeho stav se nachází trvale ve vleku událostí. „Hasí“ a sčítá ztráty, místo, aby takovým událostem předcházel!“. 2, 3 Direktore, pokud vám skutečně jde o dobro koní, těchto nevinných zvířat, resp. o zachování a přežití Národního hřebčína jako takového – odstupte ! Uvolněte své místo někomu, kdo svému řemeslu rozumí a dokáže svou práci dělat lépe a efektivněji. Kdo dokáže víc, než se jenom předvádět s „prvním letošním hříbětem z Kladrubského hřebčína“. Zůstane-li současný stav nezměněn, jednou i tato atraktivita zmizí z obrazovky… Dovolte mi všetečnou otázku na závěr. Protože nevidím ve vašem pracovním okolí podobně kvalitní a zkušené odborníky ve srovnatelném počtu, ani z hlediska erudice a ani vy nejste hoden poměření se s panem profesorem Bílkem, pak je na místě dotaz ohledně řešení situace, ve které se chov NH reálně nachází? Aniž bych očekával vaši odpověď, zůstávám s pozdravem. _______________________________________________________________1 Původcem této choroby je bakterie Taylorela equigenitalis. Nejčastějším způsobem přenosu této nemoci je přirozené připouštění klisen. Nákaza se však může do organismu klisen dostat i cestou umělé inseminace nebo infekcí při porodu, ev. při vaginálním vyšetření klisen kontaminovaným nástrojem. Další příčinou je hrubé zanedbání/podcenění hygienických zásad, které bezprostředně souvisejí s hřebením. Při připouštění dochází k přenosu ominosní bakterie z infikované klisny na hřebce, který se následně stává nositelem, přenašečem této choroby, s potencionálem nakažení dalších klisen. Z toho důvodu je nevyhnutné v chovech s přirozenou plemenitbou vykonat bakteriologické vyšetření všech klisen základního stáda. Bez tohoto vyšetření by neměla být žádná klisna z cizího chovu vůbec přijata, resp. připuštěna. Praxe potvrzuje, že metritida klisen se objevuje v chovech, ve kterých personál na všech stupních řízení hrubě a dlouhodobě zanedbává zásady profilaxe (pozn. autora). 2 Konstatuje se zde také, že cit. „chov starokladrubských koní v Národním hřebčíně je obecně v neuspokojivém stavu, v některých dílčích aspektech ve zlé až kritické situaci !“ 3 Chorobnost v Národním hřebčíně Kladruby nad Labem (odborná analýza aktuálního stavu chovu starokladrubských koní). In: webové stránky: www.duruttya.com Duruttya M. V Praze, 07. 07. 2017 |
|
